Jádrem polemiky mezi soudem a Finanční správou je velmi specifická situace souběhu doměření daně a současného vzniku ručitelského závazku společnosti, který však není výslovně zákonem upraven. Povinnost Finanční správy doměřit daň v případě zjištění účasti na podvodu vyplývá z judikované soudní praxe (například rozsudku Soudního dvora EU v kauze C-354/03 „Optigen“), zatímco povinnost uplatnit ručení je upravena zákonem (dle daňového řádu a zákona o DPH). Soud se v daném případě nezabýval nárokem Finanční správy na doměřenou daň, ale otázkou zda může Finanční správa vedle doměřené daně také uplatňovat ručitelský závazek za dodavatele. Všechny tyto informace vyplývají z předmětného rozsudku (22 Af 9/2017-84).

Považujeme proto za nezbytné, aby se k danému případu vyjádřil Nejvyšší správní soud a správní praxi v obdobných případech souběhu jednoznačně potvrdil. Finanční správa Nejvyššímu správnímu soudu sdělila veškeré důkazy a argumenty k dané problematice a nyní čeká na jeho rozhodnutí.