Čtvrteční ráno ale nevypadá vůbec optimisticky a seskoky se kvůli nízké oblačnosti musí znovu odložit. Čekání na verdikt, zda se vydají či nevydají do vzduchu, si výsadkáři krátí povinnou předskokovou přípravou. Během ní seskok nacvičují z makety „jejich“ vrtulníku.

V půl dvanácté je rozhodnuto. „Jdeme nahoru,“ oznamuje řídící seskoků nadporučík Martin Kratochvíl. Zanedlouho se už z dálky ozývá burácející zvuk rotoru „mašiny“, jak výsadkáři vrtulníku přezdívají. Na povel a podle rozdělení si každý vyzvedává padákový komplet, který se skládá z hlavního a záložního padáku. Padák před seskokem ještě naposledy kontrolují ti nejzkušenější instruktoři.

„Výsadku na můj povel, na prvého a druhého rozpočítat! První strojí druhého! Strojit!“ Hlásí instruktor výsadkové přípravy praporčík Tomáš Hejda. Jakmile je poslední ustrojen, jde se do mašiny. Každý zná své místo a dveře vrtulníku se tak zaklapávají ve vteřině. Silný rotor zvedá všechny do pětisetmetrové výšky nad zem.