Čtvrteční ráno ale nevypadá vůbec optimisticky a seskoky se kvůli nízké oblačnosti musí znovu odložit. Čekání na verdikt, zda se vydají či nevydají do vzduchu, si výsadkáři krátí povinnou předskokovou přípravou. Během ní seskok nacvičují z makety „jejich“ vrtulníku.
V půl dvanácté je rozhodnuto. „Jdeme nahoru,“ oznamuje řídící seskoků nadporučík Martin Kratochvíl. Zanedlouho se už z dálky ozývá burácející zvuk rotoru „mašiny“, jak výsadkáři vrtulníku přezdívají. Na povel a podle rozdělení si každý vyzvedává padákový komplet, který se skládá z hlavního a záložního padáku. Padák před seskokem ještě naposledy kontrolují ti nejzkušenější instruktoři.
„Výsadku na můj povel, na prvého a druhého rozpočítat! První strojí druhého! Strojit!“ Hlásí instruktor výsadkové přípravy praporčík Tomáš Hejda. Jakmile je poslední ustrojen, jde se do mašiny. Každý zná své místo a dveře vrtulníku se tak zaklapávají ve vteřině. Silný rotor zvedá všechny do pětisetmetrové výšky nad zem.
Pak už jen pár posledních pohledů, které si výsadkáři mezi sebou vymění a dveře se znovu otevírají. Instruktor vyhazuje „fléru“, krepový papírový pruh o rozměrech tři metry na dvacet centimetrů, podle kterého pozná, kam je třeba vrtulník navigovat a kdy je pro výsadek nejlepší okamžik.
První výsadek vstává a kotví se k lanu vrtulníku. Instruktor odhaduje správný čas a místo a velí vpřed. Srdce se silně rozbuší a razantní odraz pravou nohou ze dveří mašiny do vzduchoprázdna seskok odstartuje.
Silný vítr hnaný rotorem výsadkáře odtrhne od dveří a zatlačí pár metrů pod vrtulník. „Sto dvacet jedna, sto dvacet dva, sto dvacet tři,“ a silné trhnutí způsobené nalitím vrchlíku ujistí výsadkáře, že je vše v pořádku a že je padák bezpečně otevřen.
Poté následuje kontrola vrchlíku, kontrola zámků, orientace v průletu, orientace vůči zemi a vlastní řízení padáku. Výsadkář padák takzvaně odbrzdí a začne řešit úkol – například cvičné otevření záložního padáku. A pak už se zaměří jen na to nejdůležitější – dopad a přistání.
„Nové padáky jsou oproti starým OVP 80 k výsadkářům milostivější. Větší rozměr plochy vrchlíku zajistí nejen jemnější dopad na zem, ale i menší riziko úrazů,“ chválí padák Martin Kratochvíl.
Možnosti a schopnosti nových padáků testují pouze zkušení výsadkáři. Jejich úkolem je zjistit, zda vojáci mohou bezpečně skákat s výstrojí, batohy, zbraněmi a dalšími součástkami. „Sledují, jak se padák chová při otvírání, letu a dopadu, když je zatížen výstrojí a zbraněmi, které téměř vždy dosahují hmotnosti mezi dvaceti až čtyřiceti kily,“ dodává Kratochvíl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ministerstvo obrany
