1972 V PŘÍRODĚ VYHUBENA

Poslední hrdlička sokorská byla pozorována v přírodě roku 1972. Od té doby závisí její přežití na naší planetě pouze na jedincích chovaných v lidské péči a v Červeném seznamu ohrožených druhů má statut EW-extinct in the wild-vyhubena v přírodě. V chovech v Severní Americe byla přitom hrdlička sokorská (Zenaida graysoni) zkřížena s hrdličkou karolinskou (Zenaida macroura), takže o geneticky čisté „sokorce“ již nemůže být řeč. Její celosvětová populace je tak omezena na Evropu, kde v rámci evropského chovného programu (EEP) Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) je v 32 institucích chováno 81 jedinců. Na tomto druhu lze tak příkladně demonstrovat roli moderních zoologických zahrad coby center biodiverzity, díky kterým jsou zachovávány druhy, které by kvůli lidské činnosti zmizely z povrchu Země.