1972 V PŘÍRODĚ VYHUBENA
Poslední hrdlička sokorská byla pozorována v přírodě roku 1972. Od té doby závisí její přežití na naší planetě pouze na jedincích chovaných v lidské péči a v Červeném seznamu ohrožených druhů má statut EW-extinct in the wild-vyhubena v přírodě. V chovech v Severní Americe byla přitom hrdlička sokorská (Zenaida graysoni) zkřížena s hrdličkou karolinskou (Zenaida macroura), takže o geneticky čisté „sokorce“ již nemůže být řeč. Její celosvětová populace je tak omezena na Evropu, kde v rámci evropského chovného programu (EEP) Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) je v 32 institucích chováno 81 jedinců. Na tomto druhu lze tak příkladně demonstrovat roli moderních zoologických zahrad coby center biodiverzity, díky kterým jsou zachovávány druhy, které by kvůli lidské činnosti zmizely z povrchu Země.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
