Jestliže chce pronajímatel dát nájemci z nájmu bytu výpověď, musí doložit, že byl naplněn jeden z důvodů takového kroku uvedených v občanském zákoníku. Pokud se ale bude nájemce výpovědi bránit soudní cestou, může se řízení protáhnout i na několik let. A během nich může nájemce v bytě stále bydlet. Nájem na dobu určitou umožňuje pronajímateli si nájemce ve vymezené době otestovat. Pokud s ním nebude spokojen, neprodlouží mu smlouvu, čímž odpadnou výše uvedené obtíže.

„Smlouva na dobu určitou se většinou uzavírá na rok. Poté pronajímatel s nájemcem podepíše novou smlouvu takzvaně na neurčito, nebo opětovně vždy na další rok. Ovšem přibývá případů, kdy jsou nájmy sjednávány jen na šest měsíců,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Šest měsíců je totiž podle rozhodování soudů většinou nejkratší doba, na kterou lze nájem bytu platně sjednat.“

Ovšem nájem sjednaný na dobu určitou má i svá úskalí: pokud nájemce bude chtít v bytě zůstat i po uplynutí sjednané doby, pronajímatel mu může zvýšit nájemné. Uzavírá totiž s nájemcem novou smlouvu a ta může mít změněné podmínky, včetně vyššího nájemného. Navíc limity pro jednostranné zvýšení nájemného stanovené občanským zákoníkem platí jen pro nájem sjednaný na dobu neurčitou.