Časopis dTest otestoval 16 plnotučných hořčic a zjistil, že obsah cukru a tuku u některých výrobků neodpovídá údajům na jejich obalu. Kromě toho nezávislý test ukázal, že tři vzorky obsahovaly konzervanty a čtyři vzorky siřičitany; výrobci je přiznali i na obalu.

V České republice sahá velkovýroba plnotučné hořčice až do 19. století. Základní postup zůstává přibližně stejný – podrcená bílá hořčičná semínka se smíchají s cukrem, octem a kořením, následně se melou najemno a zrají asi deset dní v kádích. Přestože při výrobě nejsou chemické konzervanty zapotřebí, někteří výrobci je do hořčice přidávají kvůli ochraně před bakteriemi. „Československá norma 581360 z roku 1963 dovolovala použít při výrobě konzervaci kyselinou benzoovou v množství 1500 mg/kg, současný legislativní limit je 1000 mg/kg. V testovaných hořčicích jsme naměřili od 633 do 733 mg/kg. Lze tedy říci, že dnešní plnotučné hořčice obsahují o polovinu méně konzervantů než za totality,“ komentuje zjištění Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

Spotřebitelský časopis dTest poslal do laboratoře celkem 16 zástupců různě balených plnotučných hořčic. V laboratoři nechal zkoumat obsah sušiny, cukru, tuku, kyseliny octové a množství pevných nečistot a konzervantů. „Zjištěné množství cukru a tuku se v několika případech rozcházelo s hodnotami deklarovanými na obalech. Za nepravdivost údajů o obsahu cukru jsme strhli známku výrobkům značek Senf, coop/klasik, Penny, Neli a Tesco, protože rozdíl překročil tolerovanou 20% mez. Nesoulad v množství tuku jsme odhalili v hořčici Lidl/Mikado,“ shrnuje Hana Hoffmannová.