Možná vás překvapí, že se daň z nabytí nemovitosti neplatí jen tehdy, když kupujete dům, byt či pozemek, ale také pokud je plánujete směnit. V takovém případě je nutné zdanit každou vyměňovanou nemovitost zvlášť. Daň z nabytí nemovitosti naopak platit nemusíte, pokud koupíte od developera úplně nový rodinný dům nebo byt v novostavbě. „Podmínkou je, že k nabytí nemovitosti dojde do pěti let od dokončení stavby. Bytových jednotek, které jsou součástí rodinných domů, se tato výjimka netýká. Podle současné praxe finančních úřadů se daň z nabytí těchto bytů vybírá,“ upozorňuje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

Od listopadu 2016 platí daň z nabytí nemovitosti ve všech případech nabyvatel, tedy ten, kdo nemovitost kupuje. Před novelou zákona se mohli prodávající s kupujícím dohodnout, komu tato nemilá povinnost připadne, a pokud k dohodě nedošlo, platil daň automaticky prodávající. „Zákonodárci odůvodňují přijetí novely různým způsobem, faktem ale zůstává, že přenesení daňové povinnosti na kupujícího je zkrátka praktičtější. Má větší motivaci daň zaplatit, protože případná exekuce by mohla postihnout jím získanou nemovitost, a navíc je pro úřady snadnější dohledat aktuálního vlastníka,“ komentuje změnu Lukáš Zelený.

Daň činí čtyři procenta z ceny nemovitosti. Vychází se přitom z kupní ceny dohodnuté mezi kupujícím a prodávajícím. Zákon pamatuje i na chytráky, kteří by na dani chtěli ušetřit a ve smlouvě by uvedli výrazně nižší cenu, než je skutečná hodnota nemovitosti. Proto si finanční úřad vždy zjišťuje takzvanou srovnávací daňovou hodnotu. Samotná daň se pak vypočítá buď ze sjednané ceny, nebo ze 75 % srovnávací daňové hodnoty, a to podle toho, která z těchto částek je vyšší. Pokud ale nabýváte nemovitost směnou a sjednaná cena činí jen pouhý doplatek rozdílu mezi vyměňovanými nemovitostmi, pak se daň počítá ze 100 % srovnávací daňové hodnoty.