Na svých předvolebních webových stránkách Jan Fischer hovoří o tom, jak chce hájit zájmy naší země. Bla bla bla. Jan Fischer chce asi za každé okolnosti hájit zájmy naší země. Momentálně je hájí v Evropské bance pro obnovu a rozvoj a bude je zřejmě hájit i v jakékoli jiné funkci, jakou do konce svého života ještě vystřídá.

Z jeho premiérského úřadu si nepamatujeme zhola nic, což bude zřejmě přesně ten důvod, proč je tak v oblibě v žebříčcích popularity (i když ani těmto žebříčkům nemůžeme moc věřit, neb i ony jsou součástí virtuální reality našeho matrixového systému).

Vlastně ano, na dvě věci si pamatuji. Na to, jak v pořadu Jana Krause vysvětlil, že si kvůli historii své rodiny vyšlápl na "extrémisty a radikály" a vůbec mu nebylo divné, že nerespektuje nezávislost soudní a výkonné moci. Druhá věc, která se mi v souvislosti s jeho premiérováním vybaví, je mezinárodní konference o holokaustu, s ní související Terezínská deklarace vyzývající k navracení nacisty zabaveného židovského majetku a konečně vznik tzv. Evropského institutu odkazu šoa.

Když jeho krátké angažmá skončilo, odskočil si jako správný světoběžník do Londýna, třebaže se dušoval, že se nechce vrátit k ničemu jinému, než ke svým statistickým číslům. Ale proč ne - banka, to jsou taky jen taková číslíčka, z prstu vycucaná, ničím nekrytá, fiktivní, virtuální číslice.

Leč Londýn se omrzí a protože se brzy uvolní flek prezidenta unijního protektorátu Česká republika, proč to nezkusit tam? Jan Fischer se sice bude muset uskromnit, se svým příjmem bude muset jít dolů (z 8.217.000 ročně na 2.457.000 ročně), ale zase za tu prestiž to stojí.