„Děs a hrůza,“ řekla ParlamentnimListům.cz osmačtyřicetiletá Iveta, která si na úřad přišla vyřizovat doplatek do životního minima. „A navíc ještě tady nemají kopírku, takže já jsem tady dnes úplně zbytečně. Teď si musím jít někam, nevím vůbec kam, nechat si ofotit, že jsem zaplatila nájem a pak se znova sem vrátit a opět si odstát tuto šílenou frontu,“ rozčílila se Iveta, která se do fronty na úřadu práce postavila v osm hodin ráno a odcházela hledat kopírku kolem půl desáté. Poctivě si ve frontě „odčekala“ 80 minut a zřejmě ji to čeká ještě jednou.
Psali jsme:
Příspěvek do životního minima na ulici nenajdete
„Na sociálních dávkách jsem už dlouho, od té doby, co mám děti. Ale já pracuji, roznáším každý den noviny. Jenže můj plat je tak malý, že mi stát musí doplácet do životního minima. Příspěvek dělá asi 1700 korun, a to je pro mne hodně peněz. Nenajdete to na ulici a lépe placenou práci mi nikdo nedá," říká Iveta a spěchá hledat kopírku.
Vloni se čekalo deset minut, letos hodinu
Do fronty na úřad práce na Husovu ulici v Ostravě musela i sedmačtyřicetiletá Jana. „Byla jsem vyřizovat příspěvek na byt a doplatek na živobytí a čekala jsem dnes zde na chodbě úřadu přes hodinu. Když jsme chodili ještě loni na Gagarinku, tam to bylo lepší, protože tam byla čekací doba jenom deset maximálně patnáct minut. Tady je to přes hodinu a je to šílené, než se dostanete na řadu a než to s vámi úřednice vyřídí, to trvá. Já jsem byla za chvilku hotová, během pěti minut, ale některým to trvá podstatně déle,“ uvádí Jana, která musela nejdřív na ostravský magistrát, kde vyřizovala dětské přídavky. Tam čekat nemusela vůbec a byla úřednicí obsloužena během dvou minut. Teprve pak pokračovala na úřad práce.
Prý si z práce nemám dělat holubník
„Na sociálních dávkách jsem už více než rok a půl. Mám tři děti ve věku 14, 11 a nejmladší dcerka má teprve pět let. S ní chodím na logopedii a na psychologii, protože má odklad do školky. Vzala bych jakoukoliv práci, ale když řeknu, že mám tři děti a že bych potřebovala s dcerou chodit jednou za 14 dnů k doktorovi, nikde mne nechtějí. V jedné práci mi dokonce řekli, že si z toho nesmím dělat holubník. Opravdu mne nikdo do práce vzít nechce,“ uvádí Jana.
Jeden z jejích synů je navíc astmatik. „Z úřadu práce beru na kluka peníze, ale skoro celý příspěvek padne na léky. A když mi ze školy zavolají, že má záchvat, musím si pro něj okamžitě přijít. On trpí častými zápaly plic a pak vždy končí nejméně na čtrnáct dnů v nemocnici,“ říká Jana.
Nikoho nezajímá, že peníze na nějakou rezervu nemám z čeho ušetřit
O změně a o tom, že si musí přijít vyřídit dávky na jiné místo, se dověděla v novinách. "To víte, když nemám na rozhazování, musím si takové věcí velmi dobře ohlídat," řekla pro ParlamaneniListy.cz Jana. Peníze z úřadu dostane až koncem měsíce. „Žijeme skutečně od do. Nejhorší je, že musím v průběhu měsíce zaplatit spoustu věcí, nemohu si odložit žádnou rezervu, není z čeho. A když třeba i ve škole říkám, že to zaplatím koncem měsíce, učitelka nemá pochopení. Ona mi řekne, běžte do práce, ale kde? Práce opravdu není. A kolikrát se mi stalo, že mi řekli, my raději vezmeme důchodkyni, ona je spolehlivá, ona chodí každý den. Je to hrozná doba. Když máte malé děti a ještě k tomu často nemocné, je to opravdu problém," uzavřela pro ParlamentniListy.cz Jana.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Anna Vidiševská
