V demokraciích je to lid, před kým musí vláda, která chce jednat jménem všech, vykázat svá rozhodnutí. A ten lid musí být vládou stále nějak dotazován a musí i nějak odpovídat - volby, referenda, demonstrace, protesty nebo manifestace souhlasu. „A může říci ´ne´ či ´ano´ i státním dluhům - dluh není svrchovaný, protože ho má splácet lid, ale protože o něm lid rozhoduje," píše Václav Bělohradský v deníku Právo.

Poukazuje na to, že při potížích bank, které hrozily katastrofálním dopadem na ekonomický růst EU, byly banky de facto znárodněny, třeba v Irsku. „Jejich soukromý dluh se stal dluhem svrchovaným. Svrchovaný dluh je pro finanční trhy rizikem jiného typu, občané se totiž mohou demokraticky rozhodnout, že ho nezaplatí," dává Bělohradský za příklad občany Islandu, kteří uspořádali o svém svrchovaném dluhu referendum a rozhodli se, že ho nezaplatí.

Evropské státy panáčkují před ratingovými agenturami

Sociolog se pozastavuje nad tím, že evropské státy panáčkují před ratingovými agenturami, místo aby je poslaly k čertu. „Co je nám do toho, na kolik nás oceňují, nejsme na prodej, rodina není holding, město není akciová společnost, školy nejsou filiálky podnikových kurzů a stát není personálním oddělením nadnárodních koncernů," domnívá se Bělohradský.