Jest zvykem na parlamenty nadávat: Oni si tam debužírují, nasávají, my to platíme a pacholci houby dělají... V pracovní době si čtou noviny, nedávají pozor, když někdo mluví, vyrušují a hádají se jako koně místo toho, by se starali o blaho národů. Nechodí do práce, a když tam už přijdou, tak stejně všechno zvořou, takže je vlastně pro lidi lepší, když tam nechodí. Všechna tato slova jsou jistě pravdivá, ba tesat by se měla. Horší lidi jste si už opravdu zvolit nemohli. Nemůže však být na škodu trošičku vědět, jak takový parlament funguje.

Mnoho lidí si myslí, že v parlamentu se píší zákony. To je omyl. Poslanci zpravidla zákony psát vůbec neumějí. A taky to nikdo po nich nechce. Zákony má tvořit specializovaný právník, legislativec, za pomoci odborníků z dané konkrétní oblasti. Politik má právní normu v podstatě odmítnout nebo schválit, či zadat její obsahovou změnu. Ale technicky by ji neměl tvořit. Však také ta nejstrašnější právní zvěrstva vznikla, když poslanci psali ustanovení zákonů s lobbyisty někde na schodišti zadního traktu českého parlamentu. Brr... Zatímco ale poslanci národních parlamentů aspoň zákony navrhovat mohou, poslanci Evropského parlamentu normy navrhovat nesmějí. Hlasují o nich, to ano, navrhují při hlasování změny, ale sami si nějaké nařízení navrhnout nemohou.

Bývá to někdy označováno jako nedostatek. Ve skutečnosti to ale vede k tomu, že v Evropském parlamentu je méně korupce, a také evropské normy bývají obvykle technicky lepší, než většina národních. Evropský parlament pouze spolurozhoduje a nemůže tedy prosadit změny, kdy si vzpomene. Nemůže je přilepit k něčemu jinému. Většina důležitých rozhodnutí však dnes nemůže být přijata bez souhlasu Evropského parlamentu. Ale zároveň nemohou být přijata bez vůle členských zemí.

Fakticky to funguje jako dvojí veto. Normu, kterou navrhne bruselská Komise může Evropský parlament odmítnout nebo navrhnout změny. Změny pak Rada složená ze států EU přijme, odmítne nebo navrhne po vyjednávání kompromis. Tak vznikne znění, které může Evropský parlament už jen přijmout nebo odmítnout. Pokud odmítne, musí celý proces začít znovu.

Co dělají poslanci kromě toho, že občas hlasují? Poslanec by se měl věnovat práci ve své zemi i v sídle Evropského parlamentu. Bez spojení se svou zemí a politickou stranou, která ho vyslala, nebude mít koho zastupovat a nebude vědět, co jeho voliči považují za důležité. Měl by psát a veřejně diskutovat o svých názorech, aby lidé věděli, koho volí. Je jistě zajímavé, že u některých poslanců nějaký jejich vlastní názor neznáme ani po dlouhých létech v politice.