Kvůli letité kritice vedení ČSSD v Pardubickém kraji jste z ní loni odešel a v rámci předčasných voleb jste kandidoval za zemanovce. Strana však skončila hodně vzadu. Čím si to vysvětlujete, a především, jak byste hodnotil nyní její kondici před nadcházejícími volbami?

Základem je zamyslet se nad tím, proč vlastně strany existují. Prvním předpokladem je mít společnou myšlenku, cíl a představu budoucnosti. K tomu je ale potřeba najít potřebnou sílu a vliv. V parlamentní demokracii to znamená silné zastoupení ve volených orgánech. Stačí však překročit tenkou hranici a už nejde o vliv na dosažení filozofického cíle, ale jen o moc. Nic nového, z historie známé dílo Niccolò Machiavelliho to popisuje přesně. Touto cestou se vydaly prakticky všechny politické subjekty v České republice, a stalo se to i ČSSD. Vnímal jsem nástup lidí, kteří toho většinou moc neumí, ale derou se do pozic a tuto stranu chtějí využít jen jako výtah „nahoru“. Musím přiznat, že i SPOZ podlehla iluzi po prezidentských volbách, že vše půjde samo. Rozhádat se před volbami je pro každou stranu zárukou neúspěchu, SPOZ si to měla možnost vyzkoušet v praxi. Samozřejmě i média měla na tom svůj podíl. Nekorektní a jednostranná kampaň proti Miloši Zemanovi se minula účinkem a SPOZ se následně stala snadným cílem.

Hodnotit dnes kondici SPO je hodně předčasné. Členská základna se zmenšila, byť jen málo. Především odešli ti, kteří hledali politický i osobní profit. Zůstali jen lidé, kteří mají zájem pracovat na zlepšení naší společnosti. Na rozdíl od vládních stran nemusíme řešit, kdo se chce dostat do jaké funkce, ale máme čas a vůli hledat dobré řešení do budoucnosti. Já osobně vysoké politické ambice nemám. Na druhou stranu dělat něco, co má smysl, mne baví. Chceme se soustředit především na to, co je uvedeno v názvu strany - právo a spravedlnost pro občany. V konzumní společnosti to je možná moc vizionářské, ale stojí to za to.