Poradil jste prezidentovi, aby tzv. zákon o církevních restitucích vetoval. Proč?

V případě „zákona o majetkovém vyrovnání s  církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů“, jsem doporučil uplatnění  suspenzivního, čili odkladného veta. Na vysvětlenou, český prezident, na rozdíl např. od amerického, svým vetem nemůže zneplatnit právotvůrci přijatý zákon.Sněmovně totiž postačí jen 101 hlas, aby opětovně potvrdila svojí vůli, díky které zákon již jednou přijala. Prezident, jak dokazuje i statistika z desetiletého funkčního období Václava Klause, ji svým vetem jen zdrží, zpravidla o pár týdnů v definitivním přijetí zákona.

Více rozhovorů ZDE

Z mého pohledu lze zákon rozdělit na dvě části. Jedna, s výjimkou částí tří paragrafů, je věnována restituční problematice. Řešení majetkových křivd restitučním zákonem v této podobě je podle mého názoru založeno jen na politické vůli, na politickém rozhodnutí. Existuje řada právních analýz, které potvrzují i můj závěr, že právní provedení tohoto politického rozhodnutí tak, jak ho tento zákon přináší, není založeno na nezpochybnitelných právních důvodech. Ale naopak. Pomyslná druhá část, kterou tvoří části §§ 8, 15 a 16, je přílepkem k pomyslné první -  vlastně k samotnému „zákonu o majetkovém vyrovnání“. A zakládá rafinovaně konstruovaný přílepek, klasifikující prezidentské dekrety jako bezpráví, které je nutno zákonem odstranit a zhojit restitucí.

Prezident Václav Klaus žádal lídry vládních stran o záruku, že tímto zákonem nebudou prolomeny Benešovy dekrety. Považujete reakci premiéra Petra Nečase a dalších politiků za dostatečnou garanci?