Uhde v rozhovoru jako celoživotní Brňan komentoval aktuální dění, které Brno dostalo do povědomí celé země. „Brno se jako už poněkolikáté rozpomíná na dobré i špatné prvky, které tvoří jeho minulost. A je dobře, že tak činí,“ řekl v narážce na slova bývalého prezidenta Václava Klause, který prohlásil, že jedině v Brně se může konat zasedání sudetoněmeckého krajanského spolku. 

Klausova slova ale Uhdeho jako Brňáka prý neurazila. „Vůbec mě to neurazilo, protože já si uvědomuji, že v Brně některé konflikty proběhly ostře. A pro mě jako dramatika je navíc dobré, když konflikty jsou ostré,“ pravil Uhde.

Uhde následně vzpomínal, že byl u toho, když začala v tehdejším Československu nacistická okupace, a má na to velmi živé vzpomínky. „Jsem pamětník, to je o důvod víc, abych Brno chválil za to, že si dobře vzpomíná,“ řekl Uhde, který se účastnil i vyhroceného městského zasedání v Brně, kde v polovině dubna hájil konání sudetoněmeckého sjezdu.

Uhde tehdy říkal, že je třeba hledat cestu míru, smíření a přátelství a že nacistické zlo, které přišlo z Německa, není dědičné. Jeho projev byl tehdy ostře konfrontován davy lidí, kteří na jednání zastupitelstva dorazili.

„Já jsem čekal, že tam k těmto výjevům dojde, to už mělo určitou předehru, takže jsem byl připraven. Nebyl jsem připraven jedině na to, že mě budou přerušovat téměř po každém slově, když jsem řekl, že jsem přesvědčen, že zlo není dědičné, tak spustili strašlivý řev.“

Neměl jsem to napsáno, improvizoval jsem, ale věděl jsem přesně, co chci krátce říct, takže ten projev se nerozsypal a jak je patrné ze záznamu z toho jednání, já jsem se některým těm výkřikům usmíval. Protože ačkoli byly řečeny se strašlivou nenávistí, měly určitou humornou konotaci, což mě jako dramatika nesmírně bavilo,“ dodal Uhde, který vzpomíná, jak mezi prvními podepsal Chartu 77 a zažil tlak vládnoucí strany, který je nesrovnatelný s tím, co se dělo nyní v Brně.

Brno totiž v květnu hostilo setkání představitelů Sudetoněmeckého landsmanšaftu, které vyvolalo značnou pozornost i kritické reakce části veřejnosti a politické reprezentace. Akce se stala předmětem ostré debaty zejména kvůli citlivosti tématu poválečného odsunu Němců z Československa, přičemž řada lidí vnímá landsmanšaft jako pokračující nacistickou organizaci.

Kritici upozorňovali, že landsmanšaft byl po desetiletí spojován s požadavky na revizi poválečného uspořádání a s kritikou takzvaných Benešových dekretů. Podle odpůrců podobných akcí není vhodné, aby organizace s takovou historií pořádala své významné akce v České republice, natož v Brně, které samo patří mezi města silně poznamenaná dramatickými událostmi po skončení druhé světové války.

Nesouhlas zazníval také ze strany některých vlasteneckých spolků, historiků a politiků. Ti argumentovali, že poválečné uspořádání Evropy je uzavřenou kapitolou a jakékoli pokusy o jeho zpochybňování mohou otevírat staré historické rány. Na sociálních sítích i v médiích se objevily výzvy k tomu, aby české instituce vůči podobným akcím zaujímaly zdrženlivější postoj.

Česká vláda se od některých výstupů účastníků sjezdu distancovala, představitelé kabinetu opakovaně uvedli, že Benešovy dekrety jsou součástí historického a právního vývoje státu a nejsou předmětem žádných jednání. Záštitu konání akce naopak dal prezident Petr Pavel a konání sjezdu obhajovala i řada opozičních politiků.

Jiří Beneš

• SPR-RSČ Miroslava Sládka
• mimo zastupitelskou funkci

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Samotní představitelé Sudetoněmeckého landsmanšaftu tvrdili, že jejich cílem není otevírat majetkové nároky ani zpochybňovat současné hranice, ale připomínat osudy sudetských Němců a podporovat česko-německé smíření.

Psali jsme:

Proč se máme pořád omlouvat? Historik Jandl o sudetských Němcích

„Dekrety jsou náš byznys.“ Co landsmanšaft vzkázal do Německa

Co se u sudeťáků v Brně neřeklo? Knížák vytáhl zásadní věc

Petr Holec: Pavel přiznal barvu. Díky Posseltovi