Byli osloveni potenciální dodavatelé stíhacích letounů v USA, Švédsku, Francii a konsorcium Eurofighter. Proces výběru není jednoduchý, ve hře bude celá řada kritérií, v prvé řadě pak efektivnost stíhacího letounu, jeho kvalita, schopnosti a příznivá cena.

Je však také zcela nezbytné, aby byl výběr letounu předmětem co nejširšího politického konsensu. Vždyť se vybírá letoun, který by měl v naší armádě sloužit v dlouhodobém horizontu 20 až 30 let. „Válcování opozice", jakou pravicová koalice nyní v parlamentu předvádí, a nerespektování zásad strategického rozhodovacího procesu by zde rozhodně nemělo mít místo. Ostatně, tato koalice by se mohla a měla poučit z minulosti. Byla to totiž druhá vláda tehdejšího premiéra Václava Klause (s lidoveckým ministrem obrany Miloslavem Výborným), která v roce 1997 zcela nekvalifikovaně rozhodla o výrobě 72 bitevníků L-159.