Otevřeně řečeno, probírat se stohy návrhů nových zákonů či novel zákonů, případně dalších novel novel zákonů, není zrovna nejzábavnější činnost. Zejména návrh nového občanského zákoníku, který nyní usilovně probíráme, v podstatě spolehlivě uspí prakticky každého již po přečtení několika paragrafů, o rozsáhlé důvodové zprávě ani nemluvím. Výjimkou patrně asi budou zpracovatelé a předkladatelé návrhu, ale ani v tom nemám jistotu.

Přesto i zde občas člověk narazí na jakési kouzlo nechtěného a musí se nad některými věcmi zasmát, protože vzbudí i určité komické asociace. Hned v ustanovení § 2 odst. 3 návrhu se uvádí, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Co je to „obyčejné" lidské cítění definováno není a patrně to ani nelze přesně konkretizovat, navíc to bude nejspíš u každého člověka různé, v právním textu však takovéto velice obecné vyjádření je poněkud nezvyklé a zarážející.

Určité literární i filmové asociace navozuje hned následující ustanovení § 3 odst. 1, podle kterého soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Až se chce spolu s klasikem zvolat: "Co je štěstí?" Odpověď jistě znáte...Právo na štěstí však není zaručeno ani Základní listinou práv a svobod a ani mezinárodními úmluvami. V tomto směru je návrh občanského zákoníku „progresivní". A již se těším na množství žalob u našich soudů, kterými se budou občané domáhat svého práva na štěstí a zejména pak na výkon těchto rozhodnutí!