„Podnikám přes patnáct let. Zřejmě bych si to tehdy rozmyslel, kdybych věděl, kam mě moje živnost dovede. Ale byl a je to můj jediný zdroj obživy a bohužel je to obor, ve kterém se už tehdy kradlo, ale nikdy ne tolik jako v poslední době. Vždycky jsem se jej snažil dělat poctivě a vždycky jsem se taky snažil chovat poctivě i ke všem ostatním. Toto opravdu přece nikdo nikdy nemůže očekávat, co se tady stalo," říká muž, který si znovu a znovu, pro sebe i nahlas vrací nedávné prožitky a snaží se vysvětlit, proč se to vše stalo.

Psali jsme:
Milost střelci neovlivnila reportáž. Klaus neumí zapnout TV, hájí ho Jakl

Na to se zapomenout nedá

„Víte, kdy už mi na majetek sáhli bůhví pokolikáté, byl jsem s nervy v koncích. Pořídil jsem si na objekt sběrny zabezpečovací zařízení, ale ani to zloděje neodradilo. Je to na dost odlehlém místě, spoléhali se zřejmě na to, nebo kdoví na co se vůbec spoléhali. Pak přišlo to osudné březnové ráno před dvěma lety. Jako teď si to pamatuju. Na to se zapomenout nedá. Ale já vážně nechtěl nikomu ublížit. Tehdy jsem střílel proto, abych to auto zastavil. Abych viděl, kdo zase kradl. Byly to dvě rány. Změnily život mě i jim, hlavně té dívce."

Sledujeme téma Milost střelci

Překotné vzpomínky pana Bašty se opět vrací k osudné střelbě. Jedna rána z lovecké brokovnice prolétla dveřmi pickupu. Ten měl velké potíž z místa činu ujet. Byl už totiž přetížený nakradeným kovem a díky tomu zapadal do bláta. Broky zranily šoféra na stehně. Druhá od pasu vypálená rána prostřelila zadní okénko vozu a zranila dívku, která se zloději byla, do obličeje. O jedno oko přišla prakticky okamžitě, o druhé později. A drama nabralo na obrátkách. Sanitka, policie, obvinění. Výčitky svědomí. Bezesné noci.

Vražda? Hrozný pocit