Zuřivému antiklerikálovi prý může vadit, že zařízení nebude provozovat stát, kraj, hejtman, ale diecéze, charita nebo řád. Osobně je ale ministr financí Miroslav Kalousek přesvědčen, že je lidem jedno, kdo je zakladatel a kdo to platí. Rozhodující je prý kvalita hospiců, sociálních charit, či škol.

Ministr se bude možná divit, ale svěřit se do rukou církve může být proti srsti  i zcela normálnímu a klidnému českému bezvěrci, seniorovi. Příkladem je paní Marie P. z Prahy, která má zkušenost s pobytem v zařízení, provozovaném farní charitou, kam se dostala tak říkajíc z nouze.

Ale když získala možnost, jít do „normálního“ domova seniorů, ani na chvíli neváhala. Svůj postoj vysvětluje tím, že nesnáší církev už od malička:“Hlavně proto, že jsem musela povinně chodit do kostela a na náboženství. Kostel pro mne vždy znamenal zimu a strach. Všude ty strašidelné obrázky Krista, samé utrpení a taky to divné kázání, abychom si odříkali a trpěli. Náš farář si ale neodříkal, byl tlustý, jako většina církevních papalášů.“