Dvořák (STAN): Stát potřebuje úřednickou hlavu. Proč rušit něco, co funguje?

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi v rámci třetího čtení několik poznámek k zákonu o státních zaměstnancích. Už to tady padlo mnohokrát. Vlády se mění, politické většiny se mění, stát však zůstává. A právě proto by změny pravidel fungování státní správy měly vznikat na základě širší odborné diskuse, a pokud možno i s určitou mírou politické shody napříč politickým spektrem. Neprojednáváme totiž pouze zákon o pracovněprávních vztazích uvnitř úřadů, projednáváme zákon o tom, jak bude fungovat stát, jak bude schopen připravovat kvalitní legislativu, reagovat na nové výzvy využívat evropské prostředky nebo poskytovat občanům služby.

Dovoluji si připomenout, že státní správa nepatří jedné vládě, ani jednomu volebnímu období. Slouží státu a občanům této země. Právě v tom podle mě spočívá podstata profesionální státní služby. Úředníci mají být loajální státu a jeho institucím, nikoliv bezvýhradně sloužit momentální politické reprezentaci. A schopnost rozlišovat mezi těmito dvěma rolemi je jedním ze znaků kvalitní státní správy.

Předkládaný zákon bohužel neprošel odpovídající odbornou diskusí a nevznikal ani na základě širší politické shody. Naopak způsob jeho přípravy a předložení vyvolává dojem, že cílem byl přesný opak. Bohužel. A to považuji za mimořádně nešťastné. O to více ale oceňuji debaty, které jsme na toto téma vedli napříč politickým spektrem, ať už na semináři státní služba a plánované změny, který jsem pořádal spolu s paní poslankyní Veseckou pod záštitou ústavně-právního výboru na půdě Poslanecké sněmovny, nebo třeba v úterý tohoto týdne na panelové diskusi poslední zhasne v rámci festivalu kreativní byrokracie, kdy se měl možnost a čest toto téma diskutovat s poslancem Haasem nebo s paní poslankyní Ožanovou.

Tyto debaty totiž ukazují, že jsme schopni vést věcnou a konstruktivní diskusi o základních otázkách fungování státní správy, a o to víc mě mrzí, že právě taková diskuse přípravě toho zákona nepředcházela, byť měla. A to jsou asi v úplné největší abstraktnosti ty důvody, pro které nemohu návrh toho zákona podpořit.

Na druhou stranu vnímám politickou realitu i odhodlání vládní koalice zákon přijmout. Mou snahou proto není pouze kritizovat předložený návrh, byť mnoho z těch argumentů, které padly třeba v tom předcházejícím vystoupení, velice sdílím a podporuji, ale já bych rád upozornil i na problémy, které českou státní správu skutečně trápí, které bychom měli řešit a které je potřeba řešit bez ohledu na výsledek dnešního hlasování. V průběhu odborných debat, seminářů i diskusí nad studií státní služba 2.0 zaznívala totiž jedna důležitá věc. Česká státní správa se i nadále potýká s řadou problémů; problémů, nad nimiž bychom neměli zavírat oči.

Podle mého názoru je možné je rozdělit do čtyř oblastí. Je to oblast personální, tedy schopnost státu získávat a udržet kvalitní lidi. Dále vzdělávání a rozvoj zaměstnanců, tedy schopnost systematicky rozvíjet odborné i manažerské kompetence. Dále je to leadership, tedy kvalita řízení lidí a schopnost vytvářet prostředí, ve kterém chtějí odborníci pracovat. A konečně tím posledním problémem, který si myslím, že naši státní správu trápí, je centrální řízení státní správy. Tedy schopnost státu koordinovat vlastní fungování, vytvářet odborné standardy a systematicky hledat cesty ke zvyšování profesionality, kompetentnosti a efektivity úřadů. Myslím si, že právě v těchto oblastech bychom měli hledat odpověď na otázku, jak má moderní státní správa vypadat.

A právě tímto směrem cílíme pozměňovací návrhy, které bych na tomto místě rád znovu představil. Za prvé, stát potřebuje svoji úřednickou hlavu. Nemusíme vést spor o konkrétní institucionální model, nemusíme se přít o názvy funkcí. Jsem ale přesvědčen, že stát potřebuje někoho, kdo bude napříč úřady držet personální a organizační standardy a kdo bude státní správu systematicky vést k vyšší profesionalitě, kompetentnosti a efektivitě.

Pokud tuto roli zcela zrušíme, hrozí, že každý rezort začne fungovat podle vlastních pravidel a nebude nikdo, kdo by se státní správě systematicky věnoval jako celku. Nemyslím si, že tuto úlohu může plnohodnotně převzít vedoucí Úřadu vlády. Ostatně není ani v lidských silách spojit řízení Úřadu vlády s rolí faktické hlavy státní služby. Obě funkce jsou mimořádně náročné. Formálně je sice lze vykonávat současně, ale jen za cenu toho, že ani jedna nebude vykonávána pořádně. A kdo jiný ji v případě opuštění úřednické hlavy státu bude vykonávat?

Proto zaměřuji vaši pozornost na pozměňovací návrh číslo 880, který svěřuje tuto koordinační roli státnímu tajemníkovi v Úřadu vlády. Nejde o vytváření nové instituce ani další administrativní vrstvy. Jde o zachování schopnosti státu koordinovat sám sebe.

Nejvyšší státní tajemník v čele sekce pro státní službu v posledních letech opakovaně prokázal, že takovou roli může úspěšně plnit, důkazů je celá řada. Studie státní služba 2.0, jednotný vizuální styl státní správy portál Pracuj pro stát, kompetenční rámce jednotlivých pozic ve státní správě i další projekty zaměřené na její modernizaci a profesionalizaci. Proč rušit něco, co funguje?

Vnímám, že jedním z důvodů navrhované změny může být snaha vyhnout se situaci, kdy by na Úřadu vlády působili dva státní tajemníci, protože každý z nich plní odlišnou roli. Právě proto přicházím s řešením, které umožňuje zachovávat koordinační funkci státní služby a současně na tuto námitku reaguje. A apeluji na vás, kolegyně a kolegové, nechovejme se ke státní správě jako slon v porcelánu. Zachovejme jí její hlavu. Politické sliby se totiž nenaplňují samy. Převést je do konkrétních opatření, připravit legislativu, řídit její realizaci a zajistit fungování státu v každodenní praxi mohou pouze kvalitní a profesionální úředníci.

Pokud chcete, aby vláda uspěla, musíte vytvořit podmínky pro to, aby uspěla i státní správa. A právě k tomu významně přispívá existence role, která státní službu koordinuje, nastavuje standardy a dlouhodobě rozvíjí její profesionalitu a dělá ji atraktivnějším.

Za druhé, státní tajemník by měl být skutečným úřednickým partnerem ministra. Dnes vytváříme zvláštní situaci. Státní tajemník odpovídá za personální oblast, ale často nemá odpovídající pravomoci ve vztahu ke koordinaci fungování úřadu Odpovědnost bez pravomoci přitom nemůže dlouhodobě fungovat.

Schválně se obracím na jednotlivé členy vlády – a že jich tu je – s následujícími otázkami. Jak moc dnes vnímáte státního tajemníka jako svého úřednického partnera? Jakou roli hraje při naplňování programového prohlášení vlády? Mám za to, že tato role zatím není plně využívána. Přitom právě státní tajemník by měl být tím, kdo ve spolupráci s ministrem zajišťuje naplňování programového prohlášení vlády v rámci daného rezortu a současně garantuje řádný výkon zákonných agend úřadu alespoň v základním standardu.

Proto pléduji za svůj pozměňovací návrh číslo 849. Nezavádí povinný model pro všechny rezorty, umožňuje členu vlády postupně svěřovat státnímu tajemníkovi širší koordinační roli podle potřeb konkrétního ministerstva. Současně tím vznikne prostor pro vytvoření skutečného kompetenčního modelu této role, protože nestačí jen zákonem upravit obsah funkce. Je potřeba vědět, jaké schopnosti, zkušenosti a kompetence od ní očekáváme.

Za třetí. Jednou z největších slabin současného systému jsou systemizace. Organizační změny mají sloužit k tomu, aby úřady fungovaly lépe. Nemají vytvářet prostor pro pochybnosti, zda jsou využívány k jiným účelům. Proto považuji za důležitý pozměňovací návrh číslo 830, který zavádí jednoduchou pojistku. Poradní komisi posuzující navrhované změny z hlediska účelnosti, hospodárnosti a efektivity. Komise nebude rozhodovat místo ministra nebo vlády, bude vytvářet odborný filtr a požadovat věcné odůvodnění navrhovaných změn. Je totiž snadné rozhodnout o zrušení určité agendy, pokud nejsou dostatečně vyhodnoceny dopady takového kroku na fungování úřadu nebo státu jako celku.

Cílem tohoto pozměňovacího návrhu není omezovat politická rozhodnutí, ale pomoci tomu, aby byla činěna na základě informací, odborných podkladů a s vědomím souvisejících dopadů.

A proč navrhuji tyto změny pod druhým a třetím bodem až nyní? Proč s tím nepřišla minulá vláda? Protože pracuji s recentními daty a dalšími odbornými podklady jako je právě studie Státní služba 2.0 nebo Zpráva o stavu veřejné správy 2025, které vznikly na začátku tohoto roku a diskutuji je s odborníky.

A poslední bod, poslední můj návrh, dámy a pánové, účinnost. Pokud zákon skutečně jako Poslanecká sněmovna přijmeme, pak musíme dát státní správě čas na přípravu. Původní účinnost od 1. července je zcela zjevně nedosažitelná. Ani září nebo listopad tohoto roku jak byly navrženy kolegyní Ožanovou podle mého názoru problém neřeší.

Úřady budou potřebovat upravit metodiky, interní pravidla, informační systémy i personální procesy. Proto v rámci třetího čtení podle ustanovení § 95 odstavce druhého zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny podávám následující návrh na opravu data účinnosti návrhu zákona a to tak, že účinnost zákona nově zní: „Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.“ Začátek roku navíc navazuje na pravidelný cyklus systemizace a umožní zavádět změny organizovaně, nikoliv uprostřed rozpočtového roku.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vlády se mění, politické většiny se mění, ale stát zůstává. A stát nemůže každé čtyři roky začínat znovu od nuly ani neustále dohánět ztracený čas. Pokud to dopustíme, důsledky nakonec ponesou občané této země. Žádám vás proto, kolegyně a kolegové z řad vládních poslanců, abyste předmětné pozměňovací návrhy neposuzovali pouze jako návrhy opozice, ale jako návrhy, které mohou přispět ke kvalitnější, stabilnější a dlouhodobě udržitelnější státní správě.

Pokud chceme, aby vlády, a to jakékoliv, dokázaly plnit své sliby, neobejdeme se bez kvalitní státní správy. A pokud chceme kvalitní státní správu, musíme být připraveni investovat do její profesionality, jejího vedení i její dlouhodobé stability. Děkuji za pozornost.