Kniha podává důkaz o tom, že k jihovýchodu Evropy poutaly Čechy v minulosti - stejně jako je tomu i v dnešní době - četné kulturní, ekonomické a politické vazby, a že tudíž tato oblast představuje významnou součást českého „dějinného prostoru".

V rámci české historiografie je předkládaná práce prvním pokusem o komplexní zachycení nejenom tradičně reflektovaných kontaktů Čechů se slovanskými zeměmi sledovaného regionu (Slovinskem, Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Černou Horou, Makedonií, Bulharskem), ale i vztahů s jeho neslovanskými státy (Rumunskem, Moldavskem, Albánií, Kosovem, Řeckem, Kyprem a Tureckem), tedy s jihovýchodní Evropou jako celkem, který je sice po stránce etnické, jazykové i kulturní velmi různorodý, avšak z důvodu řady společných rysů představuje specifický areál utvářený podobnými historickými osudy.

Publikované texty jednak shrnují a na základě nové odborné literatury mnohdy i podstatně rozšiřují poznatky o starších obdobích bilaterálních kontaktů, jednak poměrně detailně mapují vývoj těchto vztahů a jejich proměny v posledních dvou desetiletích (1989-2010), což jsou skutečnosti u nás většinou ještě odborně neprezentované.