Když předlistopadový premiér Lubomír Štrougal kritizuje současnou Českou republiku, neznamená to, že nevidí žádná pozitiva. „Plnohodnotný vnitřní trh, možnosti cestovat, růst životní úrovně u některých skupin zaměstnanců, lepší nabídka studijních příležitostí, lepší životní prostředí – to všechno by neviděl jen slepý,“ vyjmenovává expremiér ve druhém dílu svých pamětí, které pod názvem Ještě pár odpovědí vydalo nakladatelství Epocha, klady uplynulých dvaadvaceti let.

Dodává však, že jsme se trochu zjednodušeně řečeno, stali takovou konzumní, polovyspělou zemí. „Máme půl milionu nezaměstnaných. A zhruba stejně tolik nepotrestaných tunelářů a zlodějů. Velkých i menších. Sociální jistoty v celém komplexu – zvláště v zaměstnání a zdravotní péči – se ze života většiny lidí vytratily. A to v zemi, kde společnost směřovala vždy k sociálnímu státu,“ upozorňuje Štrougal na to, kam až vývoj naši zemi posunul.

Veřejnost je vystavena falešné propagandě o minulosti

Velice mu vadí pomluvy, když se o minulém režimu tvrdí, že všichni kolaborovali, nebo že odpor k režimu dávali najevo tím, že jezdili na chaty. „Naprostá většina si prý nevážila zaměstnání, nebyla hrdá na svou práci, výrobek, na svůj podnik. Pod vlivem této falešné propagandy jsou veřejnosti předkládány k věření různé ´cinknuté´ mýty, floskule o protistátním postoji jakoby celého národa,“ píše Štrougal, že to všechno spolu s obdivuhodnou neschopností české politické levice vytvořilo a vytváří jakousi atmosféru marnosti.