Patříte k velkým kritikům Ištvanova vyšetřování. V souvislosti s tím, že Ivo Ištvan nevzdává snahu stíhat bývalé poslance ODS navzdory rozhodnutí Nejvyššího soudu, jste napsal, že si začínáte uvědomovat, že návrat do Česka byl omyl. Co bychom měli vědět o Ištvanově vyšetřování?

Myslím, že ani média si nevšimla, co se u nás vlastně stalo. Představte si, že by nějaký státní zástupce třeba z New Jersey poslal policejní SWAT team do Bílého domu, kde by zatkli a odvedli v řetězech šéfovu sekretářku. Zároveň by stejný policejní tým vnikl do budovy CIA, zatkl šéfa a jeho předchůdce v úřadě. A aby to bylo celé, policie by zatkla a odvedla v řetězech tři bývalé kongresmany. Po tom, co by všichni zatčení strávili měsíc ve vyšetřovací vazbě, kterou na ně uvalil nějaký soudce okresního soudu, by byli všichni propuštěni, protože Nejvyšší soud by prohlásil jejich pobyt ve vězení za nezákonnou vazbu a vyňal by je z jurisdikce toho státního zástupce. Asi by padaly hlavy a noviny i televizní obrazovky by byly plné úžasu nad „zbabraným kocourkovským pučem“.

U nás toho komického státního zástupce přijme prezident republiky, gratuluje mu k jeho úspěšné práci a vyjadřuje plnou podporu jeho snahám.

A v médiích se vážně debatuje o tom, zda poslanci jsou poslanci jenom ve sněmovně a přestávají jimi býti v momentě, kdy udělají magický krůček a vystoupí na chodník Sněmovní ulice před vraty do sněmovny. Poslanec, shodují se novináři i ústavní experti, není poslancem dokonce ani ve své poslanecké kanceláři ve svém volebním okrese.