Srdcerváč. Tak se jmenuje knižní rozhovor, kde Jiří Stránský líčí svůj život. Jako vnuk meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra neměl po komunistickém puči v únoru 1948 na růžích ustláno.

Doktor věd vězeňských

V roce 1953 byl zatčen a obviněn z velezrady. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen na osm let vězení. Prošel několika žaláři, několika lágry, včetně jáchymovských uranových dolů. V roce 1974 byl odsouzen ve smyšleném případu rozkrádání komunistického majetku podruhé a to na tři a půl roku. „Měl jsem štěstí, že v uranových lágrech padesátých let byla duchovní elita národa. Profesoři, spisovatelé, vědci. Za těch sedm lágrů jsem jakoby dokončil dvě univerzity," vzpomíná pro ParlamentníListy.cz kvůli politické perzekuci jen vyučený truhlář, jehož často titulují doktorem. On na to, že by mohl být jedině doktorem vězeňských věd.

V lágrech se toho opravdu naučil habaděj. Zavřený básník Jan Zahradníček mu dal několik rad do života. Třeba čtyři způsoby, jak přijímat basu. „První, že to lze brát jako zlý sen, z něhož se člověk probudí. Druhý, že se to nebere na vědomí a odsouzený si pořád myslí, že je tam omylem. Třetí je dost velký zápřah na nervy. Prostě čekáte, až půjdete domů. Z toho bylo nejvíc sebevražd. Čtvrtý, že je vězení součástí života a je na každém, jak se s ním popasuje. Podle toho jsem se zařídil já, protože si myslím, že je nejrealističtější," počítá Stránský.

Psali jsme:
Spisovatel Stránský: Kníže prezidentem. Jinak ve vládě blbci a katastrofa
Politický vězeň: Dnešní "kluci politický" nikdy nemakali, tak dělají kiksy
Svaz politických vězňů žádá Nečase: Zabývejte se Bátorou