Tím křiklavější je názor poslance Chaloupky (VV), zveřejněný na webu lidovky.cz, že ten, kdo zvedne ruce pro církevní restituce, patří do kriminálu. Nechci řešit, zda jde o populismus véčkaře, jehož strana se již nějakou dobu nalézá v politické agónii, či jeho osobní přesvědčení. Hlavní problém tohoto výroku vidím v tom, že poslanec nabádá k neuposlechnutí ústavního soudu. Nálezy ústavního soudu jsou totiž závazné pro všechny, včetně (a především) parlamentu a členů, včetně pana Chaloupky. Tato skutečnost se odvozuje od čl. 89 odst. 2 Ústavy, kde se praví: „Vykonatelná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány a osoby." Pan poslanec Chaloupka ale říká, že ten, kdo uposlechne Ústavní soud v tom, že nečinnost ve věci církevních restitucí je protiústavní, je kriminálník.

Připomeňme, že první věta poslanecké přísahy podle čl. 23, odst. 3 Ústavy zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony.“ Poslanec Chaloupka nejenže zjevně porušuje ústavu a svůj slib, když se zjevně odmítá podřídit Ústavnímu soudu, nejenže nabádá k jeho neuposlechnutí další poslance, ale dokonce se snaží rozvrátit poslední zbytky českého právního vědomí. Měl by být okamžitě zbaven poslaneckého mandátu; doufám naivně, že příslušné orgány sněmovny budou neprodleně konat. To poslední, co v naší zpustošené právní a politické kultuře totiž můžeme potřebovat, je podvracení poslední instance ochrany základních práv obyčejných lidí – podvracení Ústavního soudu.

Pavel Svoboda
místopředseda KDU-ČSL