Milí moji,

Před dvěma roky jsem zde mohl vdechnout vskutku přátelskou atmosféru plnou kuráže a optimismu. Mimo jiné jste mi projevili důvěru stoprocentní nominací na čestného předsedu strany. Ač starý otrlý kozák, jsem byl dojat, že těch 100 % mi bylo dáno i na samotném sjezdu, kde mladí chlapci zápolí alespoň o 50 % většinu. Už zapomněli, vyrostli, a teď otcovsky, ovšem velmi rozzlobeným tónem poučují, co smím a co ne.

Vaše konference probíhá v hektických podmínkách drsně odměřeného času a tak nebudu zdržovat dalšími pozdravy a přejdu rovnou k věci. Ostatně tušíte, oč jde. O volbu prezidenta. Jsme demokraté. Respektujeme ústavu a další zákony, jež zakotvily právo svobodné volby včetně prezidenta republiky. Nahrazovat je stranickým usnesením, které diktuje jméno, jež prý volit musíme, je odklonem od demokracie k bolševismu.

Přitom nejde o jméno pro jméno. Vycházím z toho, že žádoucí kandidát je v podstatě dán konkrétními historickými okolnostmi. Ty současné jsou velmi tvrdé. Skutečnost, že drtivá většina našeho průmyslu a 80 % našeho vývozu je soustředěna v rukou zahraničních investorů, začíná působit již velmi negativně. Jestliže v první fázi přinášeli zaměstnanost a ještě k roku 2000 si převáděli jen 20 miliard Kč dividend – dnes je to 220 mld. Kč, tedy trojnásobek vládou tak hrozivě líčených ročních splátek státního dluhu. S dalšími úroky a poplatky je to na 300 mld. Kč neboli 15 % celého našeho fondu spotřeby. Ten vývoz, to jsou především automobily a na této jediné niti je dnes zavěšen veškerý základ ekonomiky pro 10 milionů lidí. Nebude-li odbyt či přitvrdí-li konkurence, investoři začnou své podniky zeštíhlovat. Volkswagen třeba tolik ne, tam je spolupráce hlubší, ale u ostatních automobilek jsou vazby volné. Přitom nejde jen o přímé zaměstnance, statisíce pracovních míst jsou u našich kooperujících podniků. Zatím tyto zahraniční investory u nás drží jejich velké ekonomické výhody. Ve Wolfsburgu stojí dělník 46 euro na hodinu, u nás v Boleslavi jenom 12 eur. Obecně pak funguje pravidlo, ža zatímco pracovní náklady u nich doma činí 4000 eur měsíčně, u nás nesmí na zaměstnance překročit 1200 eur. Ovšem v cizině účtují ceny podle životní úrovně, vysokými zisky od nás si přilepšují, proto tedy i naše platy jsou již dlouhodobě až třikrát nižší.