V první polovině 70. let minulého století jsem se kamarádil s kubánským studentem, který studoval na Univerzitě Karlově bohemistiku. Jednou jsme seděli na koleji u Karlova náměstí v Praze a klábosili. Nečekaně přišel jeho otec − zastavil se v Praze při cestě do Santiaga. Ministr kubánské vlády, bojovník od Playa Giron, kamarád Fidela a dalších a … normální člověk. Popíjeli jsme kubánský rum, který jsme koupili na Karláku v Černém pivovaru – ten náš domácí na Kubě je ale lepší, říkal −, kouřili jsme ligerosky, povídali si vtipy – on: to víte, jak se Che stal prezidentem kubánské národní banky?  ...  ??? ... to se Fidel ptal svých compañeros „kdo z vás je ekonomista?“ a Che, který se bavil se sousedem a otázku chybně slyšel a myslel, že se Fidel ptá „kdo z vás je komunista?“ a tak se přihlásil … já: víte, kdo je na naší papírové dvacetikoruně komunistou? ... ??? ... ten první, protože má obě ruce levé (na dvacetikoruně byl Žižka v čele husitského vojska, tedy se svú rotú, vpředu šel voják s růžicí a kvůli nezvládnuté perspektivě středověkého kreslíře to vypadalo, že má obě ruce na levé straně těla; byla to iluminace z Jenského kodexu).