Málkovi jsou padesátníci se dvěma dnes již dospělými dětmi. Bydleli u Olomouce v menším bytě dva plus jedna, což  jim stačilo. Stalo se jim však to, o čem mnoho lidí sní. Během dědického řízení jim byla odkázána vila, kterou vlastnila babička pana Málka. Ti ji za jejího života sice často navštěvovali a pomáhali jí, ale s tím, že by jednou dům měl připadnout právě jim moc nepočítali.

Více příběhů ZDE

Málek: Manželka měla zdravotní problémy

„Ten dům je opravdu moc pěkný, trávil jsem v něm hodně času, když jsem byl malý. Ale vůbec jsme nepočítali, že bude náš. Žili jsme spokojeně a mysleli, že připadne babiččině bratrovi,“ říká pan Málek. Jenže bratr se jej vzdal, a tak dům připadl právě jim.

„Když nám to řekli, bylo to skvělé. Kdo by nechtěl prožít zbytek života v nádherném domě, který navíc patřil už jeho pradědečkovi. Jenomže o dům už se několik let nikdo pořádně nestaral a pokud jsme se do něj chtěli nastěhovat, museli jsme jej rekonstruovat. Byly zde staré elektrické obvody, místy zničené podlahy, střecha. Byla toho spousta. Upřímně, nejprve jsme to chtěli vzdát, ale pak jsme se s manželkou dohodli, že si vezmeme úvěr a pokusíme se dům opravit,“ upřesňuje pan Málek.