„Jedna ze základních pouček krizové komunikace je, pokud uděláš průšvih, kterým na sebe upozorníš, musíš za každou cenu zabránit jeho opakování, dokud jsi tzv. na ráně. Každý další podobný problém ti totiž bude automaticky kladen za vinu, ať jsi ho způsobil nebo ne,“ píše Bednář.

Ač neví, zda ryby kyanidem otrávila Babišova Deza nebo někdo jiný, to, jak se „neznámá látka“ v Bečvě mediálně opakuje, mu připomíná dnes už cca 12 let starý příběh. „Na jeho počátku byla také ekologická havárie způsobená vinou průmyslového podniku. Následovalo vyšetřování, mediální kolotoč, dlouhatánské diskuse, kdo za to může. V okamžiku, kdy celá věc začala poněkud odeznívat se objevil podobný problém znovu, a pak ještě jednou,“ připomíná sociolog.

Vždy následovala vlna pozornosti a volání po odchycení viníka a jeho exemplárním trestu. Následně přibližuje, proč se tak vlastně dělo.

„Zatímco pachatelem první nehody byla firma, která byla první na ráně, za další dvě, menší ale viditelné, mohli místní lidé, kteří touto cestou chtěli ‚přiživit‘ popularitu, a tím zajistit potrestání viníka,“ poukazuje na to, že i v případě Bečvy pak mohou vést stopy právě k Babišově chemičce.