Je Česko světová špička v dopravě a obraně, jak tvrdí premiér Fiala?Anketa
Země pivům zaslíbená
A ceny jsou téměř neměnné, jako před covidem. Za jedno lahvové i 90 centů. Samozřejmě také přes euro ale najdete. Navíc kvalita je srovnatelná s čepovaným. Velké pivovary mají prodejní akce, ale tam už se něco dává i do marketingu, takže jedno zlatavé můžete pořídit něco málo přes euro. Ale pro Čecha je to láce a ráj – kolem třiceti korun, to přece jde.
Můžete si vzít přepravku nebo jen pár lahváčů. A nebo si udělat virtuální gastronomickou cestu po pivovárcích a namíchat dle chuti a fantazie – od pšenice po speciály.
„Jezdíme sem pravidelně, udělám si zásobu a nemusím se dívat na to, jak někdo lemtá vývar z košťat z petky, to už není ani europivo,“ říká jeden ze stálých českých zákazníků. „A stojí to stejně padesátku dvoulitr, takže co…“
O tomto nápadu snili čeští podporovatelé našich malých pivovárků léta. Že by se něco podobného, co je v Německu – ale také v Polsku – zavedlo i u nás. Skončilo to chabě po Česku, ale alespoň tak – v obchodech i v supermarketech máte ledničku s několika minipivovary. Ovšem takové portfolio najdete jen ve specializovaných hospůdkách povětšinou v Praze či Brně. Velmi sem pronikají polská piva. A speciály, včetně silných stautů nebo dokonce kyseláčů.
...to je ale slast…
Tvrdý alkohol je tu rovněž v nepřeberné nabídce. A zase, v prodejně nápojů, regionální produkty včetně „kořenovice“ z Bavorského lesa, kterou z osobní zkušenosti nedoporučuji konzumovat jako „šláftruňk“, jako to dělají místní.
V marketu ALDI se ale rozjeli. Velký kapitán Morgan za 240 korun. U nás minimálně o polovinu dražší. Velikánského Jägermeistra za 27.99 Euro, tedy 671 Kč. A což teprve víno. Malé čtvrtlitrové lahve za 24 korun. Povětšinou francouzské bílé, rosé, červené. U nás cenově atakuje padesát korun.
„To mě přechází zrak,“ je slyšet v saské ALDI. „Beru flašek, co poberu. Mám na roky vystaráno pro známé a na popíjení,“ hrabe se v lahvích ve velkém prodejním koši postarší muž, který sem přijel z Karlovarska. „A to se vyplatí,“ mrká na okolí, ve kterém převažují – jak jinak – Češi.
Extrémy nejsou
Jak je toto všechno možné? Restaurační služby zůstávají v hladině 7 procent DPH z doby covidu až do konce letošního roku. Spotřební daň na alkohol v Německu stagnuje. Velcí hráči samozřejmě nechtějí dramatické zvýšení, silná na rozdíl od nás je tu pivovarská lobby, naproti tomu ta vinařská je o poznání povolnější – opak u nás jest pravdou…
Spotřební daň u nás dělá více než třetinu ceny alkoholu. Pro zajímavost – nejvyšší jsou tradičně v severských státech a ve Velkém Británii a Irsku. Naopak nejnižší v Bulharsku, Španělsku a na Kypru. Dalo by se tedy říci, že Německo, které je v takovém „zlatém středu“, nebude příliš vybočovat. Má ale svá ochranářská opatření, která si prosadilo v Unii, stejně jako třeba Polsko – na rozdíl od nás.
Psali jsme:
Hamty po česku
Problém ceny je ovšem také v obchodnících. Zdá se, že v Česku panuje jako v dalších a vlastně skoro ve všech oblastech – neuvěřitelná nenažranost. Přece není možné, aby lahev tvrdého alkoholu stála u nás i o několik set korun více než v sousedním Německu. Přejedete už neexistující čáru a jste jako v jiném světě. Na pití tvrdého alkoholu v restauracích to samozřejmě není, ale v prodeji lahvovaného špiritusu je to prostě velmi znát.
U našich sousedů najdete varianty, které se v našich krajích neobjevují, například u ginu, ale i jinde. Pak je těžké cenové srovnání. Jsou to chuťová specifika? Těžko mluvit o tom, zda na jedné straně Šumavy jsou takové odlišné chuťové pohárky, zvláště když tady po staletí probíhalo vzájemné mísení.
Jiný kraj, jiný mrav
„Tady si každý dá majzla, co prodává,“ konstatuje jeden z českých brigádníků v úplně jiném marketu než je ALDI. „Neexistuje, aby při akci něco nebylo, nebo abyste odpoledne našli už jen prázdný regál nebo prodejní box. Vše se musí doplnit, jinak akce není akcí, ale extra slevou…“ Nikdo se nepozastavuje nad placením v hotovosti, přikládat mobil nebo hodinky jsem neviděl.
I tady se zaznamenává odliv mladých lidí od piva, ale na druhé straně zas příklon k míchaným nápojům, a to nejen letním, ale i třeba formou přísad do kávy. To, co nevypije omladina, dorazí ti starší, kteří mají jak se říká „napito.“ Víno je v nevinařských německých oblastech, což příhraniční kraje jistě jsou, někde mezi. Tam už si Němci rádi připlatí, ale hlavně za to své a nikoliv odněkud za oceánem. Ještě tak Francie, Španělsko, Itálie. Ale Argentina, Chile, Austrálie? „To nechme mladým, ať se učí,“ říkají místní.
Alkohol v Německu. Fota: Václav Fiala
Zdá se, jako by Německo opustilo svůj striktní pohled na alkohol, byť navenek to je trochu jiné. Sáhnout na opatření nulové tolerance za volantem by se tady hodnotilo jako politická sebevražda. To jedno pivo po obědě je prostě rituál. S popíjením na veřejnosti to není také nějak úzkoprsé. Mladí na zákazy povětšinou kašlou. A ti příchozí, kteří mají k alkoholu kladný vztah a není jejich vírou zakazován, by stejně neuposlechli. A i kdyby je někdo přistihl 365krát v jednom roce, za to se prostě nevyhošťuje.
Chraňte si své a sebe
Vraťme se ještě k tomu eventuálnímu zdražování alkoholu. Je prostě zapovězené a tabu, protože by postihlo i regionální výrobce, kterých není ve Spolkové republice Německo málo. To by neustála žádná vláda, natož ta zemská. A landrát (něco jako krajský hejtman) by přišel o štědré dotace na akce ve svém okresu, takže se samozřejmě každý mírní, jak může.
Pátráte-li po zahraničních pivech, jako bychom se tady my, Češi, stáhli do ústraní. Prazdroj, Budvar a další velcí čeští hráči pomalu nejsou vidět. My jsme tedy lahve s českým pivem v řadě případů vůbec nezaznamenali, ale třeba zrovna „byly na cestě“. S těmi zahraničními je to tady prostě složitější – benevolentní snad jsou ještě tak k Irsku. Že je tady něco jako EU a obchod bez hranic? Jste včerejší?!?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
