„Když třeba změníte poměr mezi investicemi do nemovitých památek (protože patří všem a budou tu ještě pro vnuky našich vnuků) a dotacemi do živé kultury (která je černou dírou, u níž se ani kritici neshodnou, jestli je to ještě umění, nebo jen vypočítavá provokace)... nebo, nedej bože, odhalíte, že si někdo přisvojoval peníze na úkor svých podřízených, jezdil si na statisícové dovolené a kryl to smlouvami sama se sebou... a rozhodnete o jeho odvolání... začne vám jít hodně o to, aby se právě tyhle věci nezměnily a nezametly pod koberec,“ míní Staněk.