Podporujete zavedení eura v ČR? (Ptáme se od 25. 7. 2022)Anketa
Konkrétně si akademici Andrius Kubilius, Vladimir Milov, Roland Freudenstein a Sergej Gurjev položili otázku, jak by vypadaly vztahy Evropy a Ruska, kdyby Rusko bylo demokratické. Kubilius je bývalý litevský premiér a v současnosti europoslanec, Milov pak ekonom a opoziční ruský politik, Roland Freudenstein pak šéfuje bruselskou odnož think-tanku GLOBSEC a Sergej Gurjev je profesor ekonomie z pařížského Instituts d'études politiques.
„Je nutné mít tuto strategii připravenou, aby EU mohla Rusům ukázat, i teď v čase války, že je naděje na normálnější život, pokud by došlo k transformaci Ruska. Ale aby se cokoliv z toho stalo, tak musí Putinovo Rusko prohrát válku na Ukrajině,“ uvádí autoři.
Kvůli rozpoutání války na Ukrajině považují autoři režim v Kremlu za totalitní a tvrdí, že i když západní lídři byli ochotní v obavách o bezpečnost Ruska s Putinem diskutovat v dialogu, tak Putin začal nevyprovokovanou válku, která destabilizovala Evropu a ještě dlouho ji destabilizovat bude. A kladou si otázku, jak se mohou Rusové tohoto režimu zbavit.
„Historie nás učí, že demokracie většinou nevstupují do války. Na jednu stranu je to tím, že mají systém brzd a protivah, který jim obecně zabraňuje v tom, aby na světové úrovni působily chaoticky. A na druhou je to odporem racionálních voličů vůči vědomé podpoře politiků, kteří by je dostali do války s jinou demokracií a tak by podkopali výhody plynoucí ze socio-ekonomického propojení demokracií,“ píší autoři a usuzují z toho, že demokratické Rusko by válku s Ukrajinou nevedlo. A že demokratické Rusko by bylo v zájmu EU, východního partnerství i v zájmu samotných Rusů, protože pak by s ním byla možná spolupráce v řadě témat jako je ekonomika, technologie či klimatická změna.
Fotogalerie: - Hrdinové na Hradě
Dle autorů je teď Rusko „nemocným mužem Evropy“. Během devadesátých let prý Rusko nebylo schopné se vyrovnat s „koncem impéria“ a podlehlo „post-imperiální nostalgii“ a autoritářství Vladimira Putina. A kvůli tomu, že se snaží o „post-imperiální“ obnovu, je prý Rusko slabší a slabší. „I Kreml musí čím dál více čelit realitě, že jeho síla slábne i v Rusku a že jeho politický vliv v okolí Ruska slábne,“ píší autoři a vykládají si tím ruské chování v posledních letech. Podle nich slábne loajalita k režimu, což se odráží na počtu lidí, kteří jdou k volbám, protože režim prý už nedokáže garantovat zlepšování životních podmínek. Také v okolí Ruska dle čtveřice akademiků vznikají protiruské nálady a jediný, kdo se spoléhá na Putina (v rozporu s přáními obyvatel) je Alexandr Lukašenko.
Kromě toho je prý pro Rusko nebezpečný i Green Deal, dle kterého se EU chce zbavovat fosilních zdrojů energie, což by vedlo k poklesu prodeje ruských surovin, na kterém je závislý ruský státní rozpočet. „Proto Kreml považuje Green Deal za největší hrozbu pro režim, neboť je nebezpečný nejen pro současný ekonomický model Ruska, ale také pro jeho autoritářkou mocenskou strukturu,“ usuzují a dodávají, že Putin dosáhl úplného opaku než chtěl, totiž že se EU snaží závislosti na ruských zdrojích zbavit co nejrychleji.
Lékem pro Rusko pak má být demokracie, aby Rusko už nebylo pro Ukrajinu a celý kontinent hrozbou. Jiné varianty prý budou jen dočasné řešení. Autoři připouštějí, že se demokracie v Rusku zdá být snem, zvláště s ohledem na průzkumy. Ale ty jsou prý ovlivněné strachem z veřejného vystupování a také kremelskou propagandou.
Rusové podle autorů strategie nejsou neschopní žít v demokracii, tento názor opírají o podporu autoritářství v Japonsku a Německu před druhou světovou válkou, která ovšem vzala za své a nyní jsou prý občané těchto zemí vděční, že jsou z nich odolné a stabilní demokracie. „A nejsou nespokojení, že jim po válce demokratický svět nakázal a pomohl stát se demokraciemi, aby zabránil opětovnému vzestupu nacistického Německa a císařského Japonska a zabránil tak další válce,“ dodávají. Stabilitu a bezpečnost Evropy prý zajistí jen demokracie v Rusku, dialog s Putinem (či jeho nástupcem) ho prý přiměje jenom k větší agresi.
Fotogalerie: - Rusko je teroristický stát
Příklon k demokracii v Rusku pak autoři odhadují jako následek nenadálé události. Sankce a prohraná válka by k tomu nakonec měly vést. Až Putin Rusko opustí, bude dle odhadů zbídačené kvůli systematické korupci, ekonomické stagnaci, nedostatku inovací a závislosti na vývozu fosilních paliv. Nový režim tedy bude motivován se od Putina v těchto věcech odlišovat, míní autoři, kteří zároveň tvrdí, že není důvod se domnívat, že Rusko má na výběr jen ze dvou možností, totiž diktátora nebo chaos.
„Po demokratických revolucích v devadesátých letech, jen středoevropské a pobaltské země, kterým EU od začátku nabízela integraci, přežily a a byly schopné své demokracie stabilizovat,“ říkají a docházejí k závěru, že „mladé demokracie“ může stabilizovat jen Evropská unie. Která podle nich měla být ambicioznější a měla brát menší ohledy na to, co by si o integraci zemí jako je Moldávie, Ukrajina a Gruzie myslelo Rusko.
Zvláště „demokratická Ukrajina“ by prý byla ukázkou pro obyvatele Ruska, že jiná cesta je možná. Naopak opatrnost Západu si Kreml vyložil tak, že Ukrajinu Západ hodil přes palubu, což vedlo Putina k rozpoutání války. Nicméně, i autoři jsou realističtí a neočekávají, že by demokratickému Rusku bylo nabídnuto členství v EU a proto je potřeba se bavit o tom, jaké vztahy budou, zvláště aby nedošlo k opakování scénáře z devadesátých let, kdy tyto plány nebyly a Rusko se „přiklonilo k Putinovi“. Proto je prý potřeba Rusům ukázat „o co přicházejí“.
Současně ale autoři nepřistupují na to, že by příklon Ruska k Putinovi byl chybou Západu, důvodem podle nich byly hlavně ruské chyby, těch západních prý nebylo tolik.
Ovšem dotyční kritizují například to, že do Světové obchodní organizace bylo Rusko přijato až v roce 2010, když už bylo pevně Putinovo. A i tak byly požadavky Západu takové, že budily dojem, že se snaží využít „vítězství“ ve Studené válce. Kromě toho také dlouho trvala liberalizace vízového režimu. „Pokud by bezvízový styk mezi EU a Ruskem byl možný od devadesátých let, jeho ztráta by Putina oslabila při jeho agresivních postupech doma i v blízkém okolí,“ míní. A také tvrdí, že EU měla mnohem jasněji vytyčit křižovatku, tedy zůstat na dráze demokratizace a integrace, nebo příklon k autoritářství. Evropští politici s Ruskem jednali jako s demokratickou zemí a Putina netrestali, stěžují si.
Je pak potřeba bojovat s kremelským narativem, že demokracie v Rusku by přinesla chaos, utrpení a znamenala by porobu celého národa.
Fotogalerie: - Muzeum Andyho Warhola
Co by bylo podmínkou? Zaprvé, že by Rusko mělo demokratické standardy, tedy politickou odpovědnost, transparentnost, systém brzd a protivah mezi jednotlivými složkami vlády a respekt k lidským právům. Zadruhé, Rusko by muselo začít respektovat mezinárodní pořádek založený na pravidlech, totiž přestat s hybridní i otevřenou agresí vůči svým sousedům, smířit se s jejich nezávislostí a suverenitou a opustit své snažení o vytvoření „sféry zájmů“. Muselo by také opustit své „dezinformační kampaně“. A začtvrté, muselo by se vyrovnat s invazí na Ukrajině, zaplatit reparace a vydat válečné zločince k mezinárodnímu tribunálu. „Nebezpečí“ pak tkví v tom, že by Rusko přistoupilo jen na část těchto podmínek, což by byl test jednoty evropské a transatlantické. Autoři také míní, že by se Rusko mělo vzdát svých imperiálních ambic.
Ruští intelektuálové by měli vymyslet „kulturní návod“ pro nové Rusko, jako k tomu došlo v Japonsku a v Německu po roce 1945, ale také ve Velké Británii za vlády Margaret Thatcherové a po odchodu diktátorů Franca a Pinocheta. U obyčejných lidí odhadují akademici, že rozdíl mezi demokracií a impériem bude záležet na tom, jak dobře se lidé budou mít.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: kas
