Andrej Babiš, Miloš Zeman, Karel Gott a Lucie Bílá. Zdánlivě nesourodé kvarteto spojuje to, že v poslední době dostalo „naloženo“ z uměleckých kruhů. Předsedu vlády označil za nebezpečí pro Českou republiku zpěvák Tomáš Klus. Podle něj nelze někoho jenom kritizovat a zároveň od něj brát peníze, a tak se rozhodl vyhlásit bojkot všech Babišových firem. Proto si ve smlouvách o dílo nově vymínil klauzuli, kterou si vyhrazuje právo nehrát tam, kde tečou Babišovy peníze. Připojil k tomu i bojkot mediálního domu Mafra a všech „bezkrupulózních, konkurenci a životní prostředí likvidujících podniků velkostatkohnojaře“, jak předsedu hnutí ANO zpěvák označuje. Klusův krok ale bývá dáván do do souvislosti s tím, že se blíží senátní a komunální volby a je třeba pozvednout prapor v boji proti Babišovi a jeho hnutí ANO.
Zpěvák tvrdí, že nikomu neříká, co má dělat, ale nesouhlasí s tím, aby umělci na festivalu sponzorovaném Agrofertem říkali v zákulisí, jak je Andrej Babiš špatný. Sám prý nemůže jíst chleba toho, s kým nesouhlasí. „To je úplná pitomost, co pan Klus udělal. Má se starat o návštěvníky svých koncertů, o své obdivovatele a těm má sloužit. Připadá mi to jako nějaká povýšenost hocha, který se chce ještě víc zviditelnit. A místo aby dobře zpíval, tak se začíná starat o politiku. Nehledě na to, že Babiš má tolik různých firem, že ani nebude vědět, když bude vystupovat, jestli náhodou mezi sponzory akce nějaká z nich není. A to se může obrátit proti němu. Jak to bude zjišťovat, jestli tam jsou nějaké peníze od ‚toho oligarchy‘?“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Jiří Mikeš.
Klus na Impulsu a logická odpověď na vulgarismus a sprostotu
Oceňujete, jak proti Andreji Babišovi vystoupili Tomáš Klus, Matěj Ruppert a Jiří Macháček?Anketa
Prezidenta Miloše Zemana si zase jako terč zvolil písničkář Jaroslav Hutka, který v písničce pod názvem „Miloš a zubatá“ dal naplno průchod zlobě a zášti, kterou vůči nynější hlavě státu cítí. „Ta písnička je logickou odpovědí na vulgarismus a sprostotu obsažené často ve výrocích prezidenta republiky. Pan Hutka je svobodný člověk v doufám svobodné zemi. Vydělává si na život sám. Jeho posluchači mu buď jeho práci zaplatí, nebo ne. Je tedy jeho věcí, co si říká či zpívá. Prezident republiky je placen z našich daní. Měl by tudíž své výroky korigovat a pokusit se být prezidentem deseti miliónů občanů. Nikoliv pouze svých voličů, kteří milují nadávání a urážení,“ poukazuje dramatik, režisér a scénárista Jan Žáček.
Hutka by se měl léčit na psychiatrii, nebo se snažit líp zpívat
„Něco tak strašného, podlého a nízkého přát někomu smrt – a přát ji prezidentovi, který byl zvolen v přímé volbě – svědčí o tom, že by se pan Hutka měl asi léčit na psychiatrii. Nebo konečně začít zpívat, aby se alespoň částečně vyrovnal Jarku Nohavicovi, kterého také ztrhal. Ale na Nohavicův formát neměl, nemá a mít nebude. Jestli se Zeman podle Hutky neumí chovat, no dobře, také bych mu ledacos vytknul, ale hlavní je, že hájí české zájmy, že mu to myslí ekonomicky i mezinárodně, což nahrazuje to, že má někdy neomalené chování. Zaplať pánbůh, že máme takového prezidenta,“ konstatuje lektor komerčních komunikací na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze Jiří Mikeš.
Na zpěváka Karla Gotta se zase zaměřila Asociace spisovatelů, která bývá vnímána jako truc podnik vzniklý odchodem několika desítek lidí z Obce spisovatelů. Ta se ostře postavila proti tomu, aby na knižním veletrhu v Lipsku v rámci Roku české kultury vystoupil Karel Gott, a zdůvodnila to mimo jiné „absencí postojovosti“. „Pan Gott je veliký zpěvák. V Německu ho znají a milují, což pro ty spisovatele, kteří se proti jeho účasti takto postavili, neplatí. Sám bych byl šťastný, kdyby tento pán například někdy pokřtil mou některou knihu. Ostatně, mám rád jeho píseň ‚Hej, páni konšelé‘,“ připomíná Jan Žáček píseň, která zazněla na Bratislavské lyře na začátku července 1969 a vzbudila odmítavé reakce tehdejšího vedení země.
Spisovatelé útočící na Gotta se demaskovali jako naprostí ignoranti
„Karel Gott je nejen velká česká hvězda, ale je i v Německu mimořádně oblíbený. Od těch pár podepsaných spisovatelů – nic jsem od nich nečetl, jsou mi úplně neznámí a zřejmě se chtějí také především zviditelnit – to je také dost velká povýšenost a pitomost. Gott je naše vývozní položka, podobného zpěváka tu hned tak mít nebudeme. Tak kdyby ho Němci pozvali, proč by tam neměl zpívat, když ho mají rádi? Nakonec se ukázalo, že jeho vystoupení součástí té akce není, čímž se tihle spisovatelé demaskovali jako naprostí ignoranti,“ připomíná bývalý ředitel Asociace reklamních agentur Jiří Mikeš.
Lucie Bílá si pro změnu vysloužila hněv spisovatelky a moderátorky Anny Vodrážkové, které vadí, že zpěvačka má být hlavním tahákem koncertu Českého rozhlasu v rámci vzpomínkové akce k padesátému výročí 21. srpna 1968. Důvodem je skutečnost, že Lucie Bílá bývá exkluzívním hostem ruského armádního souboru Alexandrovci, který byl v roce 1968 součástí okupační armády. „Nemám nic proti paní Bílé. Všichni umělci touží být především viděni a slyšeni. Netouží, aby jejich díla končila v šuplíku. Pan Werich říkal: ‚Nemám šuplíku co sdělit‘. A Alexandrovci jistě mají velké umělecké kvality. Neodsuzujme je. Předpokládám, že většina jich tu ani před padesáti lety nebyla,“ podotýká spisovatel Jan Žáček.
Alexandrovci vystupují s Bílou, s nějakým Klusem by se nezahodili
To Jiří Mikeš při otázce, zda by Lucie Bílá měla při vzpomínkové akci Českého rozhlasu vystupovat, téměř nadskočí. „Pochopitelně by měla zpívat, proč ne? To už jsme dospěli k takové nenávisti? Co si ta kavárna myslí? Plive na obyčejné lidi, to už není nic ani trochu slušného, to opravdu rozum zůstává stát. Alexandrovci jsou vůbec jedním z nejlepších souborů na světě, obdivují je ve všech zemích. A to, že Lucie Bílá s nimi zpívala, je jenom důkaz toho, že sama je také velice dobrá, protože oni by se také nezahodili s nějakým Klusem,“ domnívá se mediální analytik.
Ing. Miloš Zeman
Do krátkého časového úseku se tak během prázdnin sešly útoky na vítěze posledních dvou voleb – Andreje Babiše v případě parlamentních a Miloše Zemana v případě prezidentských – a na dva dlouhodobě nejpopulárnější české zpěváky Karla Gotta a Lucii Bílou. Pustili se do nich – každý svým způsobem – zpěvák, písničkář, Asociace spisovatelů a moderátorka. „Vidíte, já na pana Gotta a na paní Bílou neútočím a chápu je. Ale nechápu lidi, kteří dobrovolně vstoupili do zločinecké KSČ, a stali se tak součástí zločinného režimu,“ rozlišuje dramatik Jan Žáček mezi adresáty zmíněných útoků.
Lidé si Gotta ani Bílou vzít nenechají, odmítnou i útoky na Babiše
„To si pište, že útoky na Babiše a Zemana na jedné straně a na Gotta a Bílou na straně druhé budou kontraproduktivní. Voliči hnutí ANO a podporovatelé Miloše Zemana nejsou žádní kavárenští povaleči, ale obyčejní pracující lidé, kteří žijí v malých městech a na vesnicích. A těm najednou někdo chce brát Gotta, najednou jim někdo chce brát Bílou. Ti marketingoví stratégové, kteří tohle vymýšlejí, jsou asi hoši, kteří tomu vůbec nerozumí,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Jiří Mikeš, že útok z kulturní fronty na největší dvě pěvecké hvězdy oslabí i účinek akcí, které jsou ze stejného prostředí namířeny proti dvěma nejvýraznějším politikům.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník