Autor populárních PC her jako Mafia, nebo Kingdom Come: Deliverance je dalším úspěšným člověkem, který zvažuje vstup do politiky. Úvodem Vávra vyjádřil překvapení, kolik respondentů se mu sešlo (přes 700). Zároveň se podivuje tomu, že mu většina vstup do politiky nevymlouvá, ba naopak, a přiznává, že čekal opačnou reakci publika. Do třetice ho překvapilo, že si lidé přejí, aby kandidoval za Trikolóru.
„Zdá se, že Trikolóra má, i s přihlédnutím k mojí pravičácké bublině, docela slušně našlápnuto. Stejný den, kdy jsem dostal nabídku, mi zcela nezávisle psal kamarád, že vstoupil do strany. Do Trikolóry,“ popisuje Vávra. A dodává: „Jsem věru zvědav, jak se s tímhle média poperou, protože na jednu stranu už se snaží dělat z Klause druhého Okamuru, jenže Klausovi se tam hrnou docela schopní lidé a hrne se jich tam docela dost a asi se docela nas***, když se do nich levičáci budou navážet jak do Aleše Brichty.“
Vávra, který je v poslední době známý svým tvrdým komentováním společenských poměrů v Česku, tak zřejmě znovu některým lidem přivodí osypky. Svůj příspěvek uzavírá tajemným dovětkem, že tedy rozhodně má o čem přemýšlet.
A co Vávru k úvahám o politice vede? „V první řadě u mě konkrétně jsou mimo hru motivy, které můžou mít někteří politici. Peníze mám i bez politiky. Kariéru taky, popularitu vstupem do politiky člověk spíš ztratí, než získá, nakrást si nepotřebuju. Hodně lidí je v politice asi kvůli některé z těchto věcí, já vskutku ne, protože to nepotřebuju,“ napsal před týdnem.
„Zcela zásadním argumentem proti je, že nesnáším porady, a politika to je v zásadě JENOM jedna velká schůze. A zatímco v práci jsem si alespoň část lidí na těch poradách sám vybral (a stejně se dokážeme pohádat jako svině), tak v politice člověk sedí na poradách velkou část času se svými úhlavními nepřáteli a idioty, a to často nejen z těch jiných stran, ale i ze strany vlastní, bez možnosti si vybrat, s kým se bude bavit,“ pokračoval tehdy Vávra bez obalu.
Proč vlastně jít do politiky? „Mnozí si jistě všimli, že mně mnoho věcí vadí, a tohle je příležitost, jak mít šanci je ovlivnit ke svým představám a zároveň se osobně ponořit do bažiny a zjistit, jak to opravdu funguje a jestli to, co denně ovlivňuje naše životy, je opravdu to, co vidíme každý den ve zprávách. To je asi jediný a zásadní důvod.“
„Mám samozřejmě mnohem zajímavější a zábavnější práci, kterou zřejmě udělám mnohem více radosti,“ přidal ještě Vávra na misku vah své současné povolání herního vývojáře. A navázal palčivou otázkou: „Nebo je důležitější v současnosti nasadit maximum sil, abychom si u nás zachovali osobní svobody jako svoboda projevu, svoboda zesměšňovat náboženství, právo vlastnit a nosit zbraň?“ Na závěr se ještě tak trošku opřel do svých potenciálních senátních kolegů při popisu jejich pracovního vytížení: „Výhodou je, že práce řadového senátora není na plný úvazek. Schůze jsou jen jednou do měsíce a práce ve výborech zabere nějaký čas, ale asi ne 5 dní v týdnu.“
V případě vstupu Vávry do velké politiky bychom tedy mohli být svědky podobně upřímných výroků i na půdě Senátu.
autor: mak