„Rusko oslavilo šedesáté druhé narozeniny svého prezidenta Vladimira Putina způsobem, který odpovídá všem oněm pronikavým úspěchům, jež tento muž za patnáct let své vlády svému národu přinesl. Jak dnes věci stojí, nemají Rusové nikoho, koho by ve svém panteonu národních hrdinů postavili výše,“ zní začátek parafráze Peroutkova článku.

Mnohé návštěvy německé kancléřky u Putina jsou považovány za samozřejmé

Kartous pak pokračuje: „Odčinil v rekordním čase většinu následků rozpadu Sovětského svazu a let devadesátých, v jejichž bezvládí si oligarchové rozebrali zemi. Ze státu, o jehož mínění se západní mocnosti po mnoho let jen nedosti upřímně a nedbale zajímali, učinil stát, do jehož hlavního města putují ministerští předsedové všech současných světových mocností, považujíce jaksi za dosti přirozené, že jim jest jíti za ním, ne jemu za nimi; mnohé návštěvy německé kancléřky a návštěva amerického prezidenta nejsou sensací světových dějin, jsou považovány za samozřejmé.“

Další část parafrázovaného článku ukazuje i jiné pozoruhodné paralely mezi dobou tehdejší a současnou: „Odčiniv řadu následků rozpadu Sovětského svazu, připojil Putin k Rusku území, jež k němu nepatřila po dlouhá desetiletí. Neuložil za to svému národu dosud žádnou větší oběť, než ozbrojiti se, uskrovniti v některých vedlejších životních příjemnostech a ukázněně jíti za jeho vedením. Boris Jelcin, jenž dopustil hluboký ekonomický i mocenský propad Ruska, se v poměru ke svému následovníku jeví býti nepodstatnou a takřka smutnou kapitolou novodobých ruských dějin. Všechno, co se Rusům před patnácti lety zdálo snem, učinil dnešní jejich prezident skutkem; nasytil velkými kusy ruskou národní hrdost, utlačenou po ztrátě postavení světového hegemona; položiv připravený meč na východní hranici, zajistil si právo pořádat Ukrajinu, Pobaltí a vůbec všechny někdejší územní součásti Sovětského svazu po svém; jakási nová, ještě nepřehlednutelná stavba je tu v počátcích,“ tak končí svou parafrázi Peroutkova textu z dubna 1939 Kartous s tím, že si netroufá tvrdit, že by Peroutka skutečně takový text napsal, kdyby v roce 2015 žil.

Článek F. Peroutky, kterým se prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček snaží zpochybnit novinářovu integritu a který Kartous parafrázuje, najdete ZDE

Přirovnávání Putina k Hitlerovi je z historického hlediska pochybné. Stejně jako dělat z Peroutky nacistu

Podle Kartouse se ale celá diskuse, která v českých médiích probíhá, vede nad nesprávným tématem. Tím prý není Peroutka, ale možná paralela se současností.