V přehledu mediálních zajímavostí velikonočního týdne nemůže chybět pohled na Pražský hrad, jehož nový obyvatel skoro celý měsíc ve funkci nedělá nic jiného, než se snaží utvrdit veřejnost v přesvědčení, jakého že si to zvolila pašáka. „Už podruhé v relativně krátké době musím úvodem mediálního sloupku vyjádřit pochvalu za výborný komentář Martina Zvěřiny z Lidovek, který vyšel pod titulkem ‚Produkt na Hradě. Prezidentský marketing je hodně povrchní‘. Týká se samozřejmě Petra Pavla a jeho prvních týdnů na novém ‚pracovišti‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Martin Zvěřina píše: „Radost z toho, že prezident vykonává funkci naplno, bez průtahů a zdravotních handicapů, přehlušují rozpaky, alespoň u těch, kdo nepropadli nekritickému adorování Petra Pavla. Prezident veřejnost zásobuje pravidelně dávkami fotografií a videí, na sociálních sítích i v médiích. Naposledy se nechal natáčet, kterak jede za kancléřkou chodbami Hradu na koloběžce a ‚hledá ji‘. To je bezesporu průhledná narážka na Václava Havla, který po revoluci po hradních chodbách bloudil a též jezdil na koloběžce. Jenže není koloběžka jako koloběžka. Zatímco Havel byl dramatik, umělec i politik proslulý originalitou a extravagancí, Petr Pavel je celoživotní vzorný a jistě úctyhodný plnitel cizích rozkazů, emocionálně extrémně zdrženlivý.
Fotogalerie: - Velikonoční slavnosti Brno
Pavla příště vyšňoří do ženského oděvu
Zatímco Havlova koloběžka byla přijata jako výraz spontaneity, Pavel vypadá, přinejlepším, jako zoufalý imitátor, když ne jako někdo, koho donutili k účelovému pózování před objektivem.“ Skvělý postřeh hned následuje: „Také koloběžka už není symbolicky tím, čím byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Dnes není absurdním a výjimečným dopravním prostředkem, který se ocitl v nepatřičných kulisách, ale pro leckoho může symbolizovat hipsterský imperialismus, který koloběžkami zaplevelil centra měst. Tyto stroje děsí převážně starší občany, kteří se ani na chodníku necítí bezpeční.“
„Martin Zvěřina zkrátka velmi střízlivě konstatuje, že Pavel je marketingový produkt, který, podobně jako hračka na klíček, koná, co jest mu naveleno, a nemá ani trochu soudnosti a osobní integrity, aby se těm největším zhůvěřilostem vzepřel. Příště ho možná někdo vyšňoří do ženského oděvu a líčení jako Freddie Mercuryho v klipu I´m Going Slightly Mad, aby se zavděčil účastníkům pochodu Prague Pride. Možná mu někdo koupí khaki mikinu a zastřihne a obarví mu plnovous, až bude na Hradě vítat Volodymyra Zelenského. Jen probůh, aby se ti dva nakonec sobě navzájem nepodobali příliš. Mohlo by to přinést nedozírná rizika,“ varuje Petr Žantovský.
Fotogalerie: - Inaugurace prezidenta republiky
Hlava státu bez jediné originální myšlenky
„Nemusíme mluvit hned o bezpečnostních hrozbách, stačí prostá lidová nevole. Možná by stačilo naučit Pavla ráčkovat a říkat za každou větou proslulé Havlovo ‚že, ehm…‘ Zvěřina uzavírá svou úvahu logicky: ‚Jen si člověk říká, jestli to není málo a zda by hlava státu, která zatím pohříchu nevyslovila jedinou originální myšlenku, neměla předvádět i něco víc. Zapomíná na jednu podstatnou věc, veřejnost po politicích, kromě dnes tolik módní sebeprezentace, vyžaduje též autenticitu. A po hlavě státu navíc i solidní intelektuální schopnosti, i proto, že polistopadoví prezidenti byli, do jednoho, intelektuály.‘ A tu to máme. Zdá se, že onen minulý čas v poslední větě Zvěřinově článku nestojí náhodou. Tleskám, pane kolego!“ oceňuje mediální analytik.
Psali jsme:
Naopak pomyslné černé prasátko si, jako už tolikrát, odnáší z klání o nejhorší mediální výlev Martin Fendrych z Aktuálně.cz. „Ten se pro změnu zabýval aktuální ‚kauzou‘ olympionika Davida Svobody. Začíná ovšem, jak je u něj časté, pěkně výkopem od podlahy. Titulek zní: ‚Máme novou totalitu? Blbost. Žijeme její opak a olympionik Svoboda je toho důkazem‘. Fendrych hořekuje nad tím, že prý ‚nebezpečně často dnes slyšíme, že máme novou totalitu, že se lidé bojí říci svůj názor‘. Typickým příkladem prý byla reakce na vystoupení Davida Svobody v ČT minulý týden, který mimo jiné prohlásil, že sportovci by neměli být diskriminováni kvůli svému politickému postoji,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Přestaňte urážet naše životy, vzkypěl Kalousek
„A vida, za tuto a pár dalších vět v tomtéž duchu dostal Svoboda obratem přes uši. Takže tady je Fendrych trochu v úzkých. Dokazuje neopodstatněnost obav z cenzury případem, který je cenzurou ze své podstaty. Novinář Petr Holec to srovnal se situací za socialismu, kdy byli lidé také trestáni už za názory, nejen za činy. Na to se ozval Miroslav Kalousek: ‚Každý, kdo zažil bolševickou totalitu, ví, že kdyby si nějaký lampasák v roce 1984 dovolil veřejně zpochybnit náš bojkot OH v Los Angeles, byl by druhý den v civilu, šel by do kotelny a jeho děti by nepustili na školu. Přestaňte urážet naše životy srovnáváním dneška s těmi časy‘. To tedy od bratra Kalouska, jenž byl v ČSL, straně Národní fronty a pobočce podporující moc KSČ, členem od roku 1984, opravdu sedí,“ poznamenává mediální odborník.
Připomíná, co se v roce 1984 u nás za aktivní asistence ČSL dělo. „Tak například 28. května toho roku v areálu chemičky Synthesia v Pardubicích došlo k výbuchu skladu střelného prachu, který usmrtil 5 pracovníků závodu a dalších 200 osob zranil. Tlaková vlna způsobila materiální škody v širokém okolí. Nejvíce poškozeny byly budovy v přilehlé obci Rybitví a na přilehlých sídlištích Pardubic (poškozené střechy a praskliny ve zdech), vysklená okna však byla zaznamenána i v Hradci Králové a v Chrudimi. Je asi zbytečné zdůrazňovat, že tehdejší prorežimní média nejprve řadu dní o ‚českém Černobylu‘ cudně mlčela a i poté se do nich dostávaly zprávy jen kusé, neúplné a zavádějící. Nebo: 11.–12. června se v pražském Paláci kultury konala celostátní konference učitelů. Hlavním tématem bylo důraznější prosazování cílů ‚socialistické školy‘,“ zmiňuje Petr Žantovský.
Asi seděl na rokováních bratři z křesťanské strany
A do třetice: 5.–14. září – ve vojenských prostorech ČSSR se konalo spojenecké vojenské cvičení armád států Varšavské smlouvy Štít 84. „Zúčastnili se ho příslušníci československé, sovětské, maďarské, polské, rumunské a bulharské armády. Kde byl hrdinný kapitán Korkorán alias Soukupův ‚Mirda‘? Proč tehdy nebojoval za pravdivé informování o katastrofě v chemičce, proč nestál na barikádě a netřímal transparent s nápisem ‚Žákům patří dobrá, nikoli jen socialistická škola‘? Nebo proč se nepřivazoval k pásům spojeneckých tanků při tom cvičení? Nu, asi právě seděl na schůzích, kde bratři z křesťanské strany rokovali o tom, kterak smířit Boha s Leninem. Někteří lidé by prostě v některých chvílích měli mlčet, neboť to, jak praví dávné rčení, jest zlato,“ upozorňuje mediální analytik.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Vrací se však ke komentáři, jemuž přisoudil označení nejhorší mediální výlev tohoto týdne. „Fendrych v něm kouzlí se slovy dál, a to až do hořké pointy. Podle něj ‚tvrzení, že u nás máme novou totalitu, dělá z Česka Rusko. V Rusku panuje totalita. Tam se nesmí veřejně říkat pravda, tam umlčeli nezávislá média, tam vraždí a zavírají kritiky a politické odpůrce, tam probíhají mobilizace a mladí lidé jsou posíláni na jatka‘. Má pravdu v tom, že zatím neodvádějí naše vojáky do války, jejíž nejsme účastníky, což si možná kromě premiéra a ministryně obrany myslí už jen pár fendrychů či šafrů,“ uznává Petr Žantovský.
Od čtenářky dorazila dokonalá definice dezoláta
Ale nemá pravdu v tom, že nejsou umlčováni ti, kdo přicházejí do polemického ringu s jinými názory a argumenty, než jsou ty povolené, resp. přikázané. „Vyjmenovat všechny ty zbořily, štefce, kollery (martiny), schneidery, procházkové a všechny ty další, co jsou na blacklistech v našich – pohříchu především veřejnoprávních – médiích, by zabralo celý tento článek. A Fendrych není hloupý, on to dobře ví. Jen si myslí, že teď zrovna může plácat, co ho napadne, neboť je na koni. Uvidíme, co bude dál. Tak jako tak předmětný komentář nebyl žurnalistikou, nýbrž propagandou. A to se ve slušné společnosti neslučuje,“ zdůrazňuje mediální odborník.
„À propos… Už delší dobu se zabývám novým pojmoslovím, které nás tak hezky liberálně obklopuje. Před – tuším – třemi týdny jsem na tomto místě položil spíše řečnickou než doslova míněnou otázku: ‚Vážení čtenáři, zdalipak někdo z vás ví, co to je dezolát, jímž se to v dnešních médiích a projevech politiků tak hemží? Kdo to uhodne, dostane ode mne knihu‘. První odpověď jsem dostal za pár minut mailem od jisté akademické pracovnice z Prahy. Zněla takto: ‚Dezolát je další vývojové stádium revanšisty, buržoazního reakcionáře, zaprodance amerického imperialismu, kontrarevolucionáře, ztroskotance, podvratné inteligence, rasisty, xenofoba, nevzdělaného burana, proruského švába a mírového štváče, chcimíra. Vyznačuje se čtenářskou gramotností, kritickým myšlením a resistencí na státní propagandu.‘ No řekněte, copak si ta dobrá žena onu knihu, vzápětí odeslanou, nezasloužila?“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Norma1
