U našich západních sousedů začne pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Server Echo 24 připomněl v článku Terezy Matějčkové pod titulkem ‚Nenávidění němečtí intelektuálové kritizují média‘ zajímavou kauzu, kterou lze velmi snadno zasadit do naší české současnosti. V Německu se v minulém roce ozvali intelektuálové kritizující dodávání zbraní na Ukrajinu. Mezi nimi například klasik postmoderny nebo uvažování o veřejném sektoru Jürgen Habermas, dále Richard Precht a Harald Welzer. Poslední dva jmenovaní krátce nato společně napsali knihu ‚Čtvrtá moc: Jak vzniká většinový názor, který není většinový‘. Už tenhle název samozřejmě našince velice láká se s knihou seznámit a zjistit, jestli ta německá zkušenost je podobná té české,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Z toho, co se dělo kolem této knížky, se zdá, že je to v Německu snad ještě horší. „Strhla se lavina recenzí, které ovšem vyšly v německých médiích ještě dříve, než vyšla ta kniha. Přitom nakladatel se dušoval, že autorské výtisky nerozdával v předstihu. To znamená, že recenzenti, kteří tak ztrhali oba autory a jejich vyvolené téma, knihu nečetli, neboť neměli kde ji vzít. A tudíž psali jen jakési naučené fráze, které mají připravené vůči podobnému kritickému hlasu, když se někdo dotkne jejich nedotknutelnosti, jejich výjimečnosti a privilegovanosti toho středoproudového novináře. Je to naprosto bizarní, ale není to v žádném případě něco nového. Ale to šlo o případy, které nebyly zdaleka tak společensky nebezpečné, ba spíše byly k smíchu,“ podotýká mediální analytik.
Kazí a způsobují hnilobu celé společenské atmosféře
Líbily se vám letošní oslavy 17. listopadu?Anketa
Zmíněné příběhy bere jako takové folklorní historky ze života novinářů, co se stávají. „Ale aby někdo výsostně politické téma, což ta kniha Čtvrtá moc nepochybně je, znehodnotil tímto způsobem, je naprosto šokující. Není vůbec divu, že – jak píše autorka – šetření z roku 2021 ukázalo, že 44 procent Němců považuje svobodu slova za ohroženou, což je nejvyšší hodnota od roku 1953. Myslím si, že novináři by měli být mnohem méně pyšní, více pokorní a více dávat pozor na to, co dělají, když píšou, aby nebyli takto lacino nachytáváni na švestkách. Ale ty švestky jsou hodně zkažené a hodně shnilé. Kazí a způsobují hnilobu celé společenské atmosféře. A to je přesně ta doba, ve které se my dnes vyskytujeme. Můžou za to do značné míry také novináři tohoto druhu,“ tvrdí mediální odborník.
Koruna je trapná kulisa kreténského národního státu
Čas od času se v Týdnu v médiích zabýváme produkcí webového portálu Forum24, který založil a dlouho vede Pavel Šafr. „Mně se dostal do ruky výron jeho mysli ze sociálních sítí, kdy na jakousi diskusi s poslancem Janem Skopečkem na téma zachování koruny, nebo přijetí eura, prohlásil doslova toto: ‚Je to naprosto absurdní a zaostalá stupidita. Od sedmi let jsem chtěl mít v kapse marky, a ne koruny. Koruna je dětinská a trapná kulisa kreténského národního státu, který už naštěstí reálně neexistuje. Žije už jenom v hlavách zbolševizovaných vlastenců.‘ Tak tohle je výplod mysli člověka, který chce být považován za seriózního novináře a za budovatele našich krásných liberálně demokratických zítřků a chce, aby byl brán vážně. To ostatně chtěl už od mladých let,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Pamatuje si na něj, když jako dvacetiletý publikoval v podobných samizdatech své verše. „A vůbec nebyly špatné. Od té doby jsem jeho jméno znal. Pak mě překvapil tím, jak brutálně až agresívně vstoupil na pole českých médií. Nejprve držel vlajku velkého nacionalismu a národovectví v Českém deníku Josefa Kudláčka. Pak proběhl všemi možnými vedoucími posty v médiích jako Blesk, Lidové noviny, Mladá fronta Dnes a podobně. Právě s působením v MF Dnes je spojena taková historka. Její reportéři na Karlovarském filmovém festivalu v roce 2003 odhalili, že dva ministři mají ubytování na festivalu zaplacené od ČEZu a Českého Telecomu. A Šafr se podílel na tom, že článek na toto téma byl v Mladé frontě pozastaven. Odůvodňoval to tím, že měli s festivalem smlouvu o mediálním partnerství a publikace negativních informací spojených s festivalem by ji porušila,“ vzpomíná mediální analytik.
Brutální fotomontáže a štvaní proti konkrétním lidem
Redaktorka Sabina Slonková, která zjistila, že dva členové vlády, Vladimír Mlynář a Libor Ambrozek, mají zaplacené ubytování od firem, jejichž aktivity se přímo dotýkají jejich rezortů (Mlynářovi ubytování uhradil Český Telecom, Ambrozkovi elektrárenský ČEZ), podala okamžitě výpověď. „To také nevypovídá příliš o nějaké novinářské kvalitě, profesionalitě a etice. Zdaleka to nebylo jediné, kdy se nám pan Šafr ukázal v zajímavých barvách. V dobách, kdy byl šéfredaktorem Reflexu, nechal na titulní stranu vytvářet poměrně dosti brutální fotomontáže. Například Davida Ratha s hitlerovským knírkem a účesem nebo Jiřího Paroubka s Petrou Kováčovou ve stylizované pseudofotografii, která měla parafrázovat slavnou fotku Annie Leibovitzové, na které byla Yoko Ono s Johnem Lennonem,“ popisuje Petr Žantovský.
Ing. et Ing. Jan Skopeček, Ph.D.
Byla to velká přehlídka nevkusu, kterou Šafr tehdy do Reflexu jako prvního společenského časopisu po roce 89 přinesl. „Tím – předpokládám – posunul Reflex v očích čtenářské obce. Nemám proto žádné číselné důkazy, ale fakt je ten, že on je vlastníkem nulového vkusu, takže když toto promítal i do své práce, tak to muselo mít nějaký dopad. Četl jsem o něm zajímavý článek Ondřeje Slačálka na A2larmu. Ten na Šafrovo konto používá výrazy jako ‚sklon ke štvaní proti konkrétním lidem‘, přičemž připomíná Šafrovo rozhodnutí z doby stávky v pražské dopravě na protest proti Nečasově vládě v roce 2012, kdy nechal zveřejnil v Blesku telefonní čísla odborářských předáků s výzvou, aby jim Pražané volali a říkali, co si o nich myslí. To už je hyper bulvár. To už je skoro urážka pro vcelku poctivou bulvární žurnalistiku,“ míní mediální odborník.
Toho národního nám ve státě zůstalo zoufale málo
Reprezentuje Petr Fiala dobře Českou republiku?Anketa
Začal adventní čas, a tak dojde i na trochu adventní téma. „V tomto týdnu začala tzv. Tříkrálová výstava fotografa Josefa Vrážela, s jehož dílem mě seznámil jeden z největších odborníků na fotografii u nás, dlouholetý šéf obrazové redakce ČTK Dušan Veselý. Vrážel fotí černobíle takové neobyčejně obyčejné úkazy a situace z běžného života, na venkově, z venkovských kostelíků. Tři králové jsou překrásná černobílá fotka, která zpodobňuje trojici jdoucí přes zasněženou pláň. Má skutečně vánoční atmosféru, aniž by tam bylo nutné vkládat jakékoli dekorace kýčovitého typu, jak to známe z obchodních center. Na první pohled může Vráželova fotografická tvorba vzdáleně připomenout starší dílo Jindřicha Štreita, který se také hodně zabýval zachycováním obyčejného nekašírovaného života ve venkovských lokalitách,“ konstatuje mediální analytik.
V adventním čase se lze potěšit i emocionálně rozechvět
Připouští, že v pozdějších dobách už Štreitův fotografický um ustoupil tak trochu určité stylizaci. „Při vší úctě k jeho celoživotnímu dílu se nechci stavět do role kritika, jenom mě fascinuje a mám z toho velkou radost, že v Josefu Vráželovi má úžasného následovníka. Není také divu, že na vernisáži byli fotografové kalibru Jaroslava Kučery nebo Dany Kyndrové, což jsou fotografové podobného ražení. Dokumentaristé, kteří zachycují obyčejný život, normální lidi, někdy i v nenormálních situacích. Ale v jejich fotografiích je tolik příběhů, že k tomu není potřeba dodat jediné slovo. Tak bych doporučil každému, kdo se chce v adventním čase potěšit a nechat se i trošku emocionálně rozechvět, navštívit galerii, která se nachází v budově Českého rozhlasu na Vinohradské 12, a podívat se na Tříkrálovou výstavu Josefa Vrážela. Určitě nebude litovat,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Prostěj
