Tento týden má nepravidelná anketa o největší hloupost, která se objevila v českých médiích, zcela jasného vítěze. „Jejím autorem je Jaroslav Kral ze serveru Seznam Médium. Dopustil se tam úžasného článku s názvem ‚Antisystémová hnutí v ČR: Ty jsi pěkný dezolát, musíme tě sledovat‘. Jeden by řekl podle toho titulku, že to bude ironicky míněno a že se autor bude spíše vysmívat té honičce na čarodějnice, dezoláty, dezinformátory a jiné nepřátele naší krásné současnosti. Ale autor podle toho, jak se článek vyvíjí, to myslí úplně vážně. Dozvídáme se, že antisystémové hnutí – cituji – ‚je vždy proti aktuální politické ideologii. Názor většiny občanů v demokratické zemi je příliš nezajímá, problémy řeší poukazováním na chyby koalice. Populistické vykreslování vládnoucích stran jakožto elity, která jen hrabe do vlastních koryt, je nejoblíbenějším způsobem, jak přivést nové ovce do stáda.‘ Tolik tedy Jaroslav Kral,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Mezi antisystémová hnutí započítává množinu špionů, množinu těch, kteří neměli důvěru v oficiální covidismus – a do protikladu dává snahu naší vlády se potížím postavit a řešit je doopravdy. „Dále si podává, jak se dalo čekat, některé strany, které považuje za antisystémové. Jsou to SPD, Trikolora, Svobodní. Kupodivu vynechal spoustu dalších podobných sil. Zato mu neunikl tzv. terorista Balda, který pokácel stromy na koleje a rozvěsil letáky s islámskými hesly, aby na ně svedl vinu. Do toho ještě naprosto nesmyslně zamotal kauzu pana děkana Ševčíka z Národohospodářské fakulty. Vpletla se mu do toho i Hlinkova garda. A také příznivci předchozího amerického prezidenta Trumpa. Je to, jako když kočička s pejskem vařili dort a dávali do toho všechno, co se namanulo. Chutnalo to tak, že pes, který jim to ukradl, skučel bolestí. Ale na tom jsme se dozvěděli, milé děti, že takhle se nevaří, ani se nekrade. Z pana Krale mám podobný moralistní dojem,“ přiznává mediální analytik.
Fotogalerie: - A schůze pokračovala...
Podle použité definice byl antisystémový i Masaryk
Myslí si, že si autor popletl dojmy s pojmy, zmatení pojmů je systémový problém dnešní doby. „Dnes něco nějak nazýváme, přitom to znamená něco úplně jiného. Nebo to nazýváme jen tak ze zvyku, což jsou ta slova dezolát, chcimír a podobně, která mají sloužit jen jako nálepky a nadávky, ale vlastně vůbec nic neznamenají. Pouze označují někoho, kdo vystupuje kriticky vůči naší dnešní báječné vládě. Kdyby si pan Kral a podobní myslitelé trošku osvojili historické souvislosti, tak by si museli položit spoustu zajímavých otázek. Nebyl antisystémový například ukrajinský anarchista Nestor Machno, který proslul kritikou Lenina zleva? Nebyl antisystémový černošský radikál Malcolm X? Proti tomu bych položil otevřené otázky, na něž si pan Kral zřejmě nedokáže odpovědět. A to: Nebyl náhodou podle jeho definice antisystémový Tomáš Masaryk a lidé z října 1918? Vždyť přece také popírali dosavadní politické uspořádání té rakousko-uherské Evropy,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Když šlo o faul na Babiše, slavná ověřovna ani nepípla
Už delší dobu sleduje, že se veřejnoprávní rozhlas přidal k subjektům, které provádějí hon na čarodějnice, štvanici na tzv. dezinformátory. „Tváří se, že jde o veřejnou službu, kterou jsou lidé povinni platit. Potvrdilo se to na rozhovoru, který poskytla novinářka Jana Magdoňová pro Radiožurnál. Týká se práce tzv. ověřovny. Ta začala jako projekt v Českém rozhlase, který měl uvádět na pravou míru dezinformační sdělení a ověřovat, jak to mají v názvu. Novinářka sděluje, že s tím začali kvůli volbám v roce 2021, protože očekávali zvýšený počet dezinformačních aktivit a chtěli posluchačům překládat tyto aktivity do tzv. správné podoby. Já si ale nevzpomínám, že by Český rozhlas udělal kauzu z toho nepředstavitelného předvolebního faulu, kdy novinářka ze serveru Investigace.cz přinesla týden před volbami zčásti pravdivou, zčásti vymyšlenou, zčásti mimo kontext vrženou informaci o tom, že tehdejší premiér Babiš vlastní nemovitost v Provence na Azurovém pobřeží,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Pustila to do světa Pavla Holcová devět dnů před volbami, ačkoli tvrdila, že už má tu informaci devět měsíců. „Zapomněla nám ale sdělit, že v době, kdy to Babiš kupoval přes nějaké offshorové firmy, tak tento způsob obchodování nebyl v rozporu se zákonem. A završila to tím, že se jedná o zámek, což usoudila zřejmě z doslovného překladu slova château. To je sice francouzsky zámek, ale toto byla novostavba, vila nad mořem, které se říkalo Château Bigaud, zámeček. Samozřejmě to bylo naplánované na poškození Andreje Babiše a určitě mu to nějaké hlasy sebralo. Nepamatuji si, že by tehdy nějaká statečná Magdoňová nebo někdo jiný z ověřovny vyskočil a říkal: ‚Ale pozor, tyhle informace nejsou pravdivé. Pozor, ty informace jsou mimo čas. Pozor, ty jsou zneužité.‘ Nic takového se neudálo. To jen potvrzuje, že ověřovna funguje skutečně jednosměrně, pouze jako projekt podporující stávající vládní koalici proti stávající opozici,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Senioři šíří dezinformace, nebo si doma počítají sudoku
Je moc zvědav, jak se budou v ověřovně chovat, pokud se uskuteční to, o čem se často mluví, že po příštích volbách sestaví vládu ODS společně s ANO. „Proti komu pak bude ověřovna vystupovat? Určitě si však najdou správný směr, jako v té Nohavicově písničce Mávátka: ‚Dejte mi do ruky mávátko a řekněte, jak volat sláva, já už si najdu ten správný směr a budu mávat, mávat, mávat‘. Tak takových mávačů tady máme spoustu. Zvykli jsme si na ně, ale to neznamená, že jsou málo nebezpeční. Každopádně ověřovna je cosi, co nám servíruje vládní pohled na svět. Vysvětluje to dost zajímavě. Ze zdůvodnění paní Magdoňové se dozvídáme, že když se někdo ocitne v nějaké bublině, to je teď módní slovní spojení ‚sociální bublina‘, tak se izoluje od ostatních informačních zdrojů a nečerpá z nich. Paní Magdoňová asi žije v 50. letech, kdy bylo možné někoho izolovat od zdrojů, třeba ze Západu, a nechat ho napospas pouze provládní propagandě,“ poznamenává Petr Žantovský.
To dnes úplně možné není, i když jsme už taky byli svědky vypínání webů a zákazů určitých informací. „Nicméně tak jednoduché to není, a kdo chce znát pravdu, tak se ji dozví. A z více zdrojů, nejen z toho vládního, nebo nejen z alternativního. Rozumný člověk si ty zdroje skládá vedle sebe. S rozumnými lidmi ale paní Magdoňová a ta její company, tedy ověřovna, nepočítá. Moc pěkné je, když popisuje, jak se setkala se seniory, neboť to je přece ta ohrožená skupina. Jsou považováni za největší šiřitele dezinformací, za hloupé a neschopné rozeznat pravdu od nepravdy, na rozdíl od paní Magdoňové. Nevím, kde ty seniory našla. Jestli to byli jenom senioři z Českého rozhlasu nebo jenom z ověřovny nebo ještě z nějaké jiné lampárny. Každopádně nějaká nedefinovaná skupina seniorů, kteří, jak ona říká, ‚jsou aktivní, rádi něco řeší a moc je to baví‘. Pokračuji v citaci: ‚Mají to místo sudoku.‘ To mě opravdu uzemnilo. Chudáci senioři, buď šíří nějaké dezinformace, nebo si doma počítají sudoku,“ žasne mediální odborník nad povrchností redaktorky.
Pro rozhlas je to jednou informace, a jindy dezinformace
Považuje to za obrovskou urážku celého seniorského spektra, jehož jedinou zábavou má být sudoku. „K tomu by se měl někdo opravdu ozvat a tuhle madam by to mělo stát hodně velkou pokutu, ne-li vůbec místo v Českém rozhlase. To je něco strašného. Celé to završila jenom na první pohled úsměvnou úvahou. Na jednom místě podotýká: ‚Velmi mě pobavila třeba dezinformace, že nás EU nutí jíst cvrčky.‘ Takže informace, že Evropská unie považuje cvrčky za součást lidské potravy, je tedy dezinformací. Tak jsem se podíval na server iRozhlas, tedy stejnou firmu, a ze 24. ledna letošního roku je tam článek s titulkem ‚Larvy a cvrčci. EU rozšířila seznam hmyzu určeného k jídlu‘. Takže co nám tím paní Magdoňová, potažmo ověřovna, říká? Že Český rozhlas je šiřitelem dezinformací? Nebo že konstatování, že EU doporučuje konzumovat cvrčky je v jednu chvíli informace, a v jinou chvíli dezinformace?“ zajímá se Petr Žantovský.
Dovládne Fialova vláda do voleb 2025? Bez ohledu na vaše přáníAnketa
Kariéru zpěvačky jí zhatil srpen 68 a následná emigrace
Bohužel, už potřetí za sebou končíme Týden v médiích vzpomínkou na osobnost, která nás opustila, zpěvačku a novinářku Yvonne Přenosilovou. „Měla talent, a tak ji už jako 14-15letou v 60. letech objevili čeští muzikanti, protože měla na svůj věk velmi silný, razantní pěvecký projev a byla dobrým protipólem uhlazených zpěvaček. Nic proti tomu, byl to styl, ale byl to protipól Yvetty Simonové a mnoha dalších. Přenosilová by před sebou měla za normálních okolností vynikající kariéru zpěvačky. To se, bohužel, nevyplnilo kvůli srpnu 1968, jejímu podpisu Dvou tisíc slov a emigraci. Mezitím byla ještě na výletě v Anglii v půlce 60. let, dokonce tam natočila jeden singl, se kterým ovšem neuspěla. V jednom rozhovoru to vysvětlovala, že firma, u které tu písničku natočila, měla byznys s Československem, a protože o něj nechtěla přijít, ustoupila tlaku a přestala ji podporovat,“ připomíná Petr Žantovský.
V emigraci se dala na dráhu novinářky, pracovala v Mnichově pro Radio Svobodná Evropa. „Podle některých pramenů se o to zasloužil Karel Kryl. Nedivil bych se tomu, protože Kryl byl člověk také neortodoxní, v mezích toho standardního milieu Svobodné Evropy. Nepatřil asi k těm úplně nejoblíbenějším, no a tak si užíval jisté svobody, kterou mu dávala ta jeho neortodoxnost, a to by do toho docela zapadalo. Chtěl bych poděkovat médiím, která si všimla odchodu Yvonne Přenosilové. Jen mě trošku mrzí, že vzpomínku na ni pojednala některá poněkud lacině. Zejména můj oblíbený server Echo24, který zpravidla chválím, odvedl tentokrát opravdu mizernou práci. Jednak většina článku věnovaného Přenosilové je opsána z Wikipedie, a to včetně chyb, kterých si zřejmě autor či autorka článku nemohli být vědomi, protože o Přenosilové vůbec nic nevěděli. To z toho čouhá jako sláma z bot,“ míní mediální odborník.
Ze spousty chyb je zjevné, že autor o hudbě nic neví
Už v samotném titulku článku se dopustili tvrzení, že Přenosilová byla československá průkopnice blues. „To, prosím pěkně, nebyla. Průkopnicí blues byla v Československu nepochybně Eva Olmerová, a památce Evy Olmerové to ubližuje. V dalším řádku už ale z blues vznikl rhythm and blues, to je ale úplně jiný žánr, což autor článku není schopen detekovat. Pak se tam objevuje zmínka, že vystupovala s Rolling Stones. To vypadá, jako že jí Mick Jagger přenechal mikrofon a pustil ji na jeviště před ty ostatní Stouny. Nebylo tomu tak. Objevili se v jednom jediném hudebním zábavném pořadu Ready, Steady, Go!, a pochopitelně nikoli společně, nýbrž každý zvlášť. Z toho sdělení plyne jakýsi explicitní závěr, že byla v tu chvíli, v polovině šedesátek, tak slavná, že ji pustili mezi sebe. Nebylo tomu tak,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jak ve Wikipedii, tak v článku se vyskytuje formulace, že píseň When My Baby Cries z roku 65, což je singl, který natočila v Británii, „aranžoval nejslavnější anglický odborník Tony Hatch“. „Z toho je zjevné, že to psal někdo, kdo o hudbě nic neví. U aranžování se nemluví o odbornících, nejsme v matematice, fyzice či přírodovědě, ale v umění a tam se mluví o umělcích nebo tvůrcích. Kromě toho, kde autor na Wikipedii přišel na to, že Tony Hatch, jinak autor kdysi slavné popové písně Downtown, kterou u nás zpívala Helena Vondráčková pod názvem Pátá, nabral to renomé nejslavnějšího anglického odborníka? Já bych si vzpomněl na mnohá jiná jména velmi slavných aranžérů, umělců. Například s Beatles spolupracoval po léta slavný aranžér George Martin, který byl zcela určitě směrodatnější pro vývoj populární hudby ve 20. století než Tony Hatch,“ podotýká mediální analytik.
Osobitá žena bude české kultuře i žurnalistice chybět
Tyhle dle něj apodiktické bláboly jsou završeny „krásnou chybkou“, neboť se v textu tvrdí, že Přenosilová v divadle Apollo zpívala po boku Karla Hála. „On tady byl nějaký Karel Hál? To si neuvědomuji, já jsem znal holohlavého zpěváka s úžasným hlasem Karla Hálu. Je vidět, že ani v tom jazykovém ohledu si s textem nedali práci. Kromě toho, že o Yvone Přenosilové nevěděli vůbec nic jiného než to, co vyčetli z Wikipedie, a to je plné chyb. To je skutečně smutné, přečíst si o jedné z nejvýraznějších zpěvaček a jistě i novinářek určité doby článek plný chyb den poté, co zemřela. To je smutný zážitek a je mi to líto stejně jako jejího odchodu, protože to určitě byla osobitá žena s osobitými kvalitami a bude jistě české kultuře i žurnalistice chybět,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
beran 96
