První otázka z publika se týkala Ukrajiny, jak změnila jeho názor.
Má Marian Jurečka vaši důvěru?Anketa
„V zásadě jsem to očekával. Dříve nebo později asertivita Západu, zvláště USA, která se už neopírá o reálné zdroje a sílu, tak dříve nebo později musí narazit. A to se na Ukrajině i v Afghánistánu stalo. Takže mne to nepřekvapilo a byl to trend, který jsem očekával. Je to jeden z příznaků velkého geopolitického přehodnocení, to znamená, že těžiště moci se vrací tam, kde bylo před opiovými válkami, to znamená zpět do Asie,“ konstatoval profesor Budil.
„Začínáme být nezajímaví a bude to jen horší“
„A jaký předpokládáte další vývoj migrace do Evropy?“ zeptala se žena středních let.
„Před několika lety jsme řešili migrační problém. Já si myslím, že Evropa bude chudnout. Pro řadu oblastí, které byly zdrojem migrace, přestane být atraktivní. Navíc už i oni nyní procházejí pozoruhodným hospodářským rozvojem. Migrace přestane být problém. Problémem bude chudoba. Na druhé straně na Ukrajině to vypadá, že velké počty Ukrajinců se budou nadále přesouvat do České republiky, už dnes je to 700 000 a bude to možná milion i víc. Pak je to velká výzva,“ konstatoval Budil. „Jsou to lidé, kteří přicházejí realizovat úspěšný život. A nejsou kulturně nekontabilní, takže české společnosti toto může pomoci, i když se můžeme připravit na to, že s sebou nesou svoji vlastní kulturně historickou stopu a paměť, která projde společností a charakter české společnosti se změní. Bude více nasáklá východoevropským prostředím než dříve.“
Kvitujete postup vlády Petra Fialy ve věci války na Ukrajině?Anketa
„A jakou roli může hrát EU? Pozitivní nebo negativní?“ zněl další dotaz z auditoria.
„Mně připadá jako svatá říše římská národa německého, než ji Napoleon zrušil. Obávám se, že na reálný historický vývoj to už nebude. Doufám, že její rozpad bude pomalý a konsenzuální. Lidé, kteří chtějí setrvat v EU, jsou v jejích strukturách, tak nejsou žádní velcí válečníci. Ti nebudou umírat pro Evropskou unii. Nikdo nebude umírat pro EU, když se mohou přemístit do svých vil na Bahamách,“ konstatoval Budil.
„Objeví se nějaká silná osobnost a jak proběhne změna?“ To byla další otázka.
„Spojené státy tento systém vytvořily. Kdyby dějiny měly smysl, tak jej vytvoří Francie. Tam to vzniklo. Jenže Francouzi se zbavili Hugenotů, začátkem 18. století odmítli finanční reformy, zbavili se potenciálních kapitalistů, smysluplného finančního systému, a tím pádem ten merkantilismus tam vyústil do prázdna. Naproti tomu Američané, Benjamin Franklin zejména, začínali už s tím, že znali merkantilismus, britský finanční systém a v zásadě věděli, co je třeba ke kapitalismu, aby vznikl. Proto to překvapivě nevzniká ve Francii, v centru evropské civilizace, ale kdesi v divočině severní Ameriky. Říká se, že produktivnímu pojetí kapitalismu bylo nakloněno osm amerických prezidentů. Žádný z nich buď nedokončil své funkční období, nebo podlehl atentátu. Což je tedy zajímavá shoda okolností. Snaha mobilizace svých příznivců tedy hraje velkou roli,“ uvedl Budil.
„Jaký očekáváte další vývoj kolem Číny a Ruska?“
„Za cara Petra velikého se Západ stal pro Rusko civilizačním vzorem. Imitovali nás, ať již dobře, nebo špatně, a v zásadě si přáli být součástí Evropy. Líbila se jim Evropa od Atlantiku po Ural nebo dokonce od Atlantiku po Vladivostok. To se jim v zásadě líbilo. Když studujete vztahy mezi Spojenými státy, Evropou a Ruskem v 19. století, tak Rusko hodně pomohlo USA, třeba v době občanské války. Konfederace byla silně podporována Velkou Británií, protože s ní byla ekonomicky provázána. Car Alexandr II. poslal ruskou válečnou flotilu k břehům USA a vzkázal Británii, že její případné aktivity s Francií a podpora Konfederace by byl důvod k vyhlášení války. Mohla to být jakási pomsta za krymskou válku. Možná není náhodou, že dva roky po skončení občanské války v USA Rusko prodává Americe Aljašku. Tam mohl být možná vliv na potenciální budování transkontinentální dráhy.“
Rusku jsme šumák
Rusko podle Ivo Budila nejdříve vidělo v USA určitého partnera a to přerušila bolševická revoluce. „Konstelace se začala trochu rýsovat během druhé světové války. Je tam samozřejmě problematická osobnost Stalina a otázka, do jaké míry měl Roosevelt Stalina pod kontrolou, co se týká jeho mocenských ambicí. Poté, co jsem četl různé záznamy jejich rozhovorů z Teheránu a jinde, tak si nemyslím, že by Roosevelt byl, jak se často líčí, takovou naivní, manipulovatelnou postavou, se kterou si Stalin dělal, co chtěl. Americký prezident byl velice ostřílený a tvrdý politik a domníval se, že tu situaci dokáže zvládnout.“
Je v pořádku hrozit blokádami vládních budov?Anketa
Nebojme se draka
„Představa, že Čína bude kolonizovat Sibiř nebo se Rusko stane jejím surovinovým přívěškem, tak tomu moc nevěřím už z toho důvodu, že Číňané tíhnou k určitému ekosystému. To je jako kdybychom chtěli po Italech, aby kolonizovali Skandinávii. I to Mandžusko Čína nikdy nechtěla. Ona tíhne spíše k subtropické oblasti Čínského moře a kromě diaspor, které vznikaly na Filipínách, Malajsii, v Kalifornii, tak ty byly dány demograficky.
Čína má obrovské trauma z toho, co se dělo mezi opiovými válkami a druhou světovou válkou. Je tam civilizace, která byla dlouho přesvědčena o tom, že je ústřední civilizací světa a vládne světu. Když v roce 1793 anglický vyslanec Velké Británie, hlavní světové mocnosti, přijel vyjednávat o obchodních smlouvách do Pekingu, tak císař mu řekl – přijmu vás, ale ne v Pekingu, ale ve stanovém městě za hradbami, protože barbary přijímáme ve stanu a nikoliv v paláci.“
„Čína, tato pyšná, egocentrická civilizace byla v historii hrozně ponížena a už nikdy tak nechce žít a nevěřím, že by expandovala do Ruska nebo do jiného prostoru. To odporuje jejich mentalitě.“
Ach, zas ten Tchaj-wan
„A co Tchaj-wan?“ přiložil pod oheň další z nečetných přítomných.
„Tchaj-wan je Čína. V roce 1949 se tam uchýlil Čangajšek a Kuomintang a řekli – my jsme Čína. Ti, co jsou na kontinentu, to jsou uzurpátoři a to není ta správná Čína. Jsou dodnes Čínskou republikou. Dokonce Tchaj-wan byl v Radě bezpečnosti OSN jako zástupce Číny do začátku 70. let, kdy USA změnily politiku, uznaly kontinentální Čínu a vyhodily Tchaj-wan z Rady bezpečnosti OSN. Tchaj-wan je samozřejmě rozštěpen. Ti, kteří tvrdí, že Tchaj-wan je nezávislá republika, tak nemají podle mne většinu. Jednak je tam tradice Kuomintangu, která říká – jednou tu Čínu dobydeme, protože sem jsme vyhnáni do přechodného exilu. A pak jsou tam pragmatici, kteří hodně investují do Číny – ostatně Čína je hlavním obchodním partnerem Tchaj-wanu. Takže kapitálově a ekonomicky jsou tyto země velice úzce provázány. Ti, kteří argumentují tím, že na Číně vymohou status Hong Kongu, poměrně uspěli nyní ve volbách. Připojíme se a budeme mít určitou autonomii, protože to je ekonomicky výhodné. Může samozřejmě dojít k válce, ale Čína má čas a může čekat, až se to tam vyvine tak, že většina řekne – pojďme tady udělat takový další druhý Hong Kong.“
„A co BRICS?“ zněla závěrečná otázka diskuse.
„To už není pět států, které tvoří jádro. Nyní se už vytváří BRICS Plus, a pokud vím, tak zájem o vstup má Turecko, Írán, Saúdská Arábie, Egypt a údajně i Mexiko. A také Argentina. Takže tady vzniká nový svět, kde budou všichni kromě Západu.“
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala