Sám Etzler podle svých slov u druhého natáčení vůbec nebyl. „Jakákoliv nezávislá produkce je dnes v Číně nelegální, všechno musí jít přes státní společnost. Takže jsem rád, že se nám to vůbec podařilo natočit. Podařilo se nám je přesvědčit i proto, že jeptišky vědí, že dělají dobrou práci, a hledaly někoho, kdo by jim natočil propagační video, aby s ním mohly shánět peníze,“ poznamenal. 

Etzler vzpomněl i na to, jak v zemi je podle jeho slov na denním pořádku korupce, hovořil i o pozitivních vzpomínkách, kterých však má jen pár. „Jsou tam naprosto skvělí, hodní lidé, v tomhle sirotčinci jsou dobří ale úplně všichni. Čínská produkční dokumentu, která je stejně jako mnoho lidí z oboru trochu cynická, z toho sirotčince vyšla, jako kdyby byla ve snách, a i ona říkala, že nikdy nic takového nezažila, a řekla větu, kterou jsem dal do filmu: Oni jsou šťastnější, než jsme my. Stejně překvapivý byl film i pro Radku Denemarkovou, která žila tři roky v Číně a napsala o ní vynikající knihu Hodiny z olova. Když film před rokem viděla, tak říkala: To na tebe nahráli, to není možné. Musel jsem ji ale přesvědčovat, že je to skutečné,“ poznamenal s tím, že toto je pro něj pozitivní tečka za pobytem v zemi.