Připomenutím pořadu 90´ ČT24 ze závěru minulého týdne, který byl věnován pětaosmdesátinám režiséra Miloše Formana, začíná Petr Žantovský pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „V tomto pořadu jsem zaznamenal několik typických problematických rysů publicistiky České televize. A to především totální nepřipravenost, nejistotu a řekl bych až trapný amatérismus či neprofesionalitu zejména hlavního moderátora, který kladl tak zoufale hloupé otázky, až si z toho jeho hosté – pan Hába z Národního filmového archívu a pan Lukeš jako filmový kritik – tu a tam viditelně zoufali,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Nemůže přitom nezmínit otázku, kdy se moderátor hostů ptal, co měl ještě Miloš Forman natočit, co by mu poradili, čemu se měl umělecky věnovat. „To je otázka, kterou by položil asi tak začínající kandrdas, redaktor okresního deníku, místnímu fotbalovému trenérovi, kdyby se ho ptal: ‚A do kterého koutu té branky se měl Franta Jouza v neděli při tom našem mistráku trefit, co myslíte?‘ Tak to je asi na téhle profesionální úrovni. Celá ta devadesátka byla plná naprostých nesmyslů, moderátor zcela zjevně vůbec nevěděl, o čem mluví. Například prohlásil, že projekt Dobře placená procházka, což býval, jak víme, v šedesátých letech televizní film a potom o mnoho let později v Národním divadle představení, které bylo také natočeno na televizní záznam, byl velkolepý,“ poznamenává mediální odborník.
Moderátor ČT silně kulhal za svými hosty
Podle něj může říct něco takového jenom člověk, který o tom neví vůbec nic. „Ani o tom originále z šedesátých let, ani o provedení v Národním divadle. To opravdu není velkolepé dílo, to je komorní, docela příjemný, sympatický příběh, takový trošku patafyzický, plný písniček Suchého a Šlitra, to opravdu nemá s velkolepostí nic společného. Velkolepý byl Amadeus, ale rozhodně ne Dobře placená procházka. A tvrdit, že na tohle představení stály v Národním divadle zástupy a že bylo pořád vyprodáno a že se dlouho hrálo před vyprodaným hledištěm, není pravda. Stačí se podívat do statistik návštěvnosti. To je velmi úzce specifické dílo, které zaslouží obdiv ve svém historickém kontextu, ale určitě není ani velkolepé, ani nebylo nejúspěšnější v historii Národního divadla. Tím chci říct jen, že pan moderátor tentokrát opravdu velice silně kulhal za všemi svými hosty,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Zaujal ho rozhovor s režisérem Petrem Zelenkou, který na hloupé moderátorovy otázky neodpovídal a říkal si to svoje. „Říkal to chytře, s nadhledem a s obrovským respektem, a to byl typický úkaz, jaký se občas České televizi stává, že prostě host toho moderátora přehraje asi tak deset ku nule. To byl přesně tenhle případ,“ připomíná mediální analytik, jehož zaujala ještě jedna sekvence. „Protože mě zrovna Formanovo dílo velmi zajímá, tak jsem si to odkoukal celé. Byl jsem tak nucen zhlédnout nekonečný monolog jakési redaktorky Bednářové z Reflexu, která ve svém vyjadřování působila jako člověk, který byl Formanovi po celý život nejblíže. Všechno o něm ví, vynáší naprosto apodiktické soudy a je opravdu velice familiární,“ popisuje Petr Žantovský s tím, že jde o nemoc českých – hlavně kulturních – redaktorek, že jsou s každým hned kamarádky a všechny mají jako zářezy na pažbě.
Familiární redaktorka připomněla vtip o Leninovi
„To je velmi trapné a takové typicky české. Nesouvisí to s paní Bednářovou, to je obecný rys mnoha jejích kolegyň a táhne se to napříč režimy. Já si to pamatuji ještě z osmdesátých let, kdy stejnou nemocí trpěly různé kulturní redaktorky, z nichž některé dodnes fungují, ale nebudu je jmenovat. Připomíná mi to vtip z dob komunismu. V roce 1920 jde kolem vody Kuzma Kuzmič, spatří tam Vladimíra Iljiče Lenina a říká mu: ‚Tak co, Vladimíre Iljiči, berou, berou?‘ Lenin se sotva otočí a řekne: ‚Táhni do...‘ O rok později jde Kuzma Kuzmič opět kolem vody, zase tam na stejném místě vidí Lenina a říká: ‚Tak co, Vladimíre Iljiči, berou, berou?‘ Stejná odpověď: ‚Táhni do...‘ Takhle se to opakuje každý rok až do roku 1924, kdy Lenin umírá. A téhož roku před Vánocemi vychází v největším státním nakladatelství kniha Kuzmy Kuzmiče Mé hovory s Leninem. Tak ten starý vtip mi připomněl ten nekonečný monolog redaktorky,“ přiznává mediální odborník.
Psali jsme:
Ale pobavila ho, když prohlásila, že Miloš Forman byl jednoznačně nejslavnější český režisér. „To bychom se asi měli ptát na kritérium, jak se měří sláva. Jestli počtem Oscarů, tak asi ano. Ale jsou Oscary opravdu měřítkem slávy? Myslím, že tam velice správně pan Hába říkal, že jsou především měřítkem filmového byznysu, který panuje ve Spojených státech. Tak bych paní Bednářové připomněl jména Maca Friče, Gustava Machatého, Alfréda Radoka, Karla Zemana a spousty dalších českých režisérů, kteří znamenali ve své době a ve svém žánru velké pojmy a třeba i velké posuny ve filmové technologii. To se týkalo třeba Machatého nebo Zemana. Tyhle absolutizující soudy jsou typickým projevem indolence a nedospělosti těchto našich kulturních redaktorek a myslím, že si to opravdu nezasloužilo tu obrovskou stopáž, kterou to v pořadu mělo. Předpokládám, že to pan Forman ve Spojených státech nesledoval, protože na jeho místě by mi bylo docela smutno,“ podotýká Petr Žantovský.
Když tomu rozumí Lenka Dusilová, proč by tomu nerozuměli novináři
Inspirací pro druhé téma mu byly probíhající diskuse o zákonu k ochraně přírody a národních parků. „Už jsem párkrát říkal, že je vždy velký problém u moderátora, že to je takový brouk Pytlík, práce všeho druhu, všemu rozumím, všude jsem byl, o všem jsem schopen se zasvěceně bavit se svým hostem a tak dále. To by bylo možná hezké, kdyby měl jako Larry King za prvé jeho inteligenci, ale zároveň zástup opravdu velmi pracovitých, pilných a velmi informovaných poradců, dramaturgů a podobně. V našich médiích to takhle ale nefunguje. V úterý jsem v České televizi sledoval ve zpravodajství několikrát se opakující debatu o novém zákonu o národních parcích a o ochraně přírody. A mnohokrát tam zaznělo také to, že herci a umělci zase vystupují ve prospěch jednoho návrhu zákona a v neprospěch druhého návrhu zákona, ve prospěch toho poslaneckého proti senátnímu,“ poukazuje mediální odborník.
Ing. Miloš Zeman
Celé se to velice mediálně politizuje a novináři to ještě více nafukují. „Díky účasti různých Lenek Dusilových a podobných veřejných tlampačů, které vždy vylezou ven, když se má říct něco nepěkného třeba o Zemanovi, je to rázem pochopitelnější pro naše novináře, protože když tomu rozumí Lenka Dusilová, tak tomu rozumí i oni a rázem jsou na nějakém názorovém poli. A teď ti moderátoři a redaktoři, kteří se k tomu vyjadřují, to opět hrají v takovém černobílém provedení. Jako kdyby celý problém národních parků a ochrany životního prostředí – teď to zjednoduším – byl o tom, že na jedné straně jsou svaté NGO, které tady bojují za záchranu Boubína nebo čehokoli, a na druhé straně jsou odporní developeři jak vystřiženi z blbého bolševického filmu o amerických imperialistech, kterým nejde o nic jiného než přeměnit ta krásná rašeliniště na Šumavě v golfová hřiště, na nichž si budou prolévat hrdla drahou whisky a zapalovat tlusté doutníky svazky bankovek jak v těch dobových karikaturách z padesátých let,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Od aktivistů nejde o projev svatého nadšení, jsou za to placeni
Právě takto do černobílého stavu je celá mediální prezentace problému podána. „Buďto jsme svatí NGOisté, aktivisté, nebo máme rádi imperialisty s doutníky. To je ale přece nesmysl. Ani jedna, ani druhá strana za prvé neodpovídá svému mediálnímu provedení. Samozřejmě že developer chce stavět a vydělávat peníze, třeba si jimi potom bude zapalovat i doutník, co já vím. Ale rozhodně to není debil, jak se nám předkládá v našich médiích. Je to člověk, který také má nějaký smysl pro realitu a také je mu jasné, že Boubín asi nepředělá na golfové hřiště, ačkoli by nám to naši novináři chtěli rádi takto prezentovat,“ upozorňuje mediální analytik.
„A na druhou stranu ty svaté NGO jsou přece placené erárem, to jsou nikým nezvolené šiky nějakých aktivistů. Ve čtvrtek to v pořadu Máte slovo, kde se probírala vyhláška zakazující dětem ve školách určitý typ potravin, někdo vyjádřil docela hezky a tenhle typ lidí nazval aktivistickými výživáři. Tak tohle zase jsou aktivističtí zeleňáři bojující za tu naši zeleň. Ale už se nikde neříká, kým jsou placeni, za co, jak moc, v jakých částkách, že to jistě nedělají ve svém volném čase a jistě to není jenom projev jejich svatého nadšení, ale že to je normální byznys. Tak buď bojuji za golfové hřiště, nebo proti němu, je to souboj. A nechci posuzovat, do jaké míry rovný souboj, ale pořád je to souboj zájmů. A to nám naše slavná televize neřekne,“ poukazuje Petr Žantovský.
Čím méně tomu rozumí, tím pevnější postoj zaujímají
Přitom to nejjednodušší, co by se asi dalo v daném případě doporučit, je podle něj možnost z toho média i politiku úplně stáhnout. „Protože celá záležitost ochrany přírody stejně jako spousta jiných věcí je tak neuvěřitelně expertní, tak neuvěřitelně odborně podložená, že nikdo z těch, kdo se k tomu vyjadřují, teď myslím zejména ty NGOáře a české novináře, tomu nerozumí, ale všichni na to mají velice pevný názor. A čím méně tomu rozumí, tím pevnější na to mají názor. A já se nemohu zbavit dojmu, že ten názor je podložený samozřejmě finančním zájmem. Takže to nám zase naše média, nebyla v tom jenom Česká televize, předvedla, ‚jak se má dělat žurnalistika‘, že ano,“ ironicky glosuje mediální odborník.
Od ochrany přírody pak přechází ke čtvrtečnímu podpisu dohody mezi Ministerstvem vnitra a Facebookem. „Já to jen nakousnu a příště se tomu budu věnovat víc. Je to pro mě naprosto zdrcující zpráva, další z řady zdrcujících zpráv na téma ministerstvo pravdy. Tak po Francii a Německu už i Česká republika uzavírá dohody s mezinárodní firmou, která provozuje sociální síť, o předvolební cenzuře. To se snad ani nikdo nesnažil markýrovat, že by šlo o něco jiného než o předvolební cenzuru. Tak přemítám, na co Facebook máme. Já měl za to, že je to místo, kde si lidé sdělují své pocity, dojmy, názory, závěry, fotografie, zážitky a nevím co ještě a že to je taková lepší Česká pošta, taková technologicky vymazlenější a s masovějším dopadem, tomu rozumím. Ale jak si ho představují ti panáci, kteří zavádějí tímto způsobem cenzuru a ještě se nijak netají tím, že je to motivováno předvolebně?“ ptá se Petr Žantovský.
Nejdůležitější zprávu dne Česká televize skoro pominula
Je mu záhadou, jak si mohou představovat, že přikážou uživatelům Facebooku myslet si něco jiného, než si myslí. „Tím, že jim to budou zakazovat, je přesvědčí o tom, že jejich dosavadní názory byly správné a utvrdí je v nich. Proč si na to ale nevzpomněli v roce 2013, když na Facebooku postavil celou svoji kampaň pan Schwarzenberg před prezidentskými volbami? To žádná dohoda o Facebooku, o volbách, o kontrole obsahu a o těchto věcech nikde nebyla. Čím to bylo? Zase máme pokaždé úplně jiný metr. Strašně se toho bojím, protože je to další krok směrem k cenzuře a nebude nám zjevně v této zemi zcela jistě dobře. A myslím, že příznačné je, že se Česká televize ve čtvrtek v Událostech, komentářích tomu vůbec nevěnovala jako hlubokému tématu, ale šoupla to jen do rychlého zpravodajství, které má mezi diskusními bloky. Přitom to možná byla vůbec nejdůležitější zpráva, která ve čtvrtek médii proběhla,“ míní mediální analytik s tím, že se k tomuto tématu určitě co nejdřív vrátí.
Veřejnoprávní televize se týká i následující poznámka. „Jsem naprosto disgustován z toho, že byla schválena výjimka pro státní podniky, Českou televizi, Český rozhlas a další podobné firmy z hlediska zveřejňování v registru smluv. Byl jsem vždy proti tomu, aby se obchodní smlouvy zveřejňovaly způsobem, jakým to vynutily různé nátlakové organizace typu Rekonstrukce státu nebo Transparency International. Podle mě je to velký zásah do podnikání a do jedné ze základních svobod vůbec. Nikdy se mi to nelíbilo a nikdy jsem nebyl pro to, aby to vůbec kdy vstoupilo v platnost, a mediálně jsem proti tomu bojoval. Nicméně jednou už to tedy v platnost vstoupilo a mohu s tím být už jen nespokojen,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Za zájem veřejnoprávních médií se sešikovala koalice ČSSD, KSČM a ODS
Ještě mnohem víc je však nespokojen s výjimkami, které byly schváleny v pozměňovacích návrzích zákona. „Proč proboha je z toho vyňata Česká televize? Zdůvodňuje se to tím, že to jsou smlouvy, které mají nějaké obchodní tajemství, třeba smlouvy o reklamě na sportovní přenosy. No tím spíše. Každý, kdo trošku vidí do útrob televize, zejména České, ví, že skoro největší peníze se tam pohybují právě kolem sportovní redakce a sportovního byznysu. To je naprosto známá a notoricky kritizovaná věc a teď jsou tyhle věci vyňaty ze zákona o povinném zveřejňování v registru smluv nad určitou hranici,“ kroutí mediální odborník nevěřícně hlavou.
Naprosto nechápe, jak je tohle možné. „A jsem hluboce otřesen tím, že pro to hlasovala koalice ČSSD, KSČM a ODS. To je velmi zajímavá koalice, která nám bude možná třeba i vládnout – já nevím – v příštím období, to záleží na výsledku voleb. Ale je to velmi zvláštní koalice a já si z toho minimálně odnáším informaci, že ODS spáchala definitivní rituální sebevraždu. Protože to, že hlasovala pro tuhle nesmyslnost, může být dáno pouze jedním jediným důvodem. A to, že Petr Dvořák – nebo někdo z České televize – slíbil ODS podporu před volbami. Protože žádný jiný racionální důvod pro to, aby zrovna pravicová ODS hlasovala v této věci s komunisty a sociálními demokraty, neumím najít. Žádný takový důvod neznám. Takže jsem naprosto disgustován a znechucen,“ přiznává Petr Žantovský.
Diskusních příspěvků je tolik, že se na všechny reagovat nedá
Závěr dnešního ohlédnutí za zajímavostmi souvisejícími se sdělovacími prostředky obstará netradiční doslov. „Rád bych poslal čtenářům Týdne v médiích svůj jakýsi vzkaz nebo spíše poděkování. Strašně bych chtěl poděkovat všem, kteří čtou tuhle rubriku, a jsou jich desítky tisíc, za věrnost, kterou drží vůči Parlamentním listům a vůči téhle rubrice. Ale také bych se jim všem chtěl moc omluvit za to, že nereaguji na všechny diskusní příspěvky pod články. Ale je to jako s tím zákonem o smlouvách v registru: buď všichni, nebo nikdo. Tak jsem se rozhodl nereagovat na vůbec žádné diskuse,“ přiznává mediální analytik.
„Jednak je jich tam strašně moc. Registruji, že pod každým Týdnem v médiích jsou stovky diskusních příspěvků, a kdybych na všechny měl reagovat, tak bych asi nestihl vůbec nic jiného. Ale je mi to často líto, protože ty příspěvky jsou mnohdy zajímavé, ne vždy jsou věcné, někdy jsou jenom pocitové, ale ne vždy je to potřeba. Vážím si každého postřehu, ať negativního nebo pozitivního, a chtěl bych se touto cestou omluvit všem, kteří se toho zúčastňují, že jim na to nereaguji. Ať to, prosím, neberou jako nějakou moji namyšlenost nebo aroganci, ale prostě a jednoduše to nejsem schopen zvládnout fyzicky. Ale vnímám to a děkuji za to,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
