V historických prostorech Topičova salónu na Národní třídě v Praze se sešli přední čeští odborníci, aby zmapovali fenomén klesající důvěry napříč společností, která ovlivňuje každodenní život, rodinné hodnoty a důvěru v média i řízení státu. A také hledali cesty, jak z této krize ven. Diskusní fórum na téma „Doba nedůvěry“ zorganizovala redakce časopisu Přítomnost v čele s vydavatelem Martinem Janem Stránským. Právě profesor neurologie na Yaleově univerzitě ve Spojených státech prvorepublikový časopis Přítomnost, vzniklý v roce 1924 díky tajnému daru milion korun od T. G. Masaryka, po svém dědečkovi obnovil. Úvodní diskusní panel „Stát a instituce“ moderoval Ivan Štern a účast v něm přijali pražská vrchní zástupkyně Lenka Bradáčová, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Wintr a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT v Praze Vladimíra Dvořáková.

Pražská vrchní státní zástupkyně na úvod čelila dotazu, zda si myslí, jestli je součástí silného, nebo slabého státu. „Když je demokracie mladá, všichni jí věří, když všechno začíná, všichni se na tom chtějí podílet. Pak trošku ztratí zájem, protože propadnou pocitu, že už je práce odvedená a že už se o ty věci nemusejí tolik zajímat. A to je i otázka elit. O tom, jestli svou energii a aktivitu, kterou mají na základě svého vzdělání a případně i umu, věnují také práci pro stát. Nebo jestli si řeknou, že stát už je dostatečně etablovaný, že jim přináší to, co od něj očekávají, a tak své úsilí napřou někam jinam. A vlastně ztratí zájem o trvalou péči o stát. V okamžiku, kdy většina ztratí zájem o trvalou péči a začne si myslet, že to za ně udělá někdo jiný, tak změní přístup. Začne říkat: ‚já chci‘, ‚stát mi má zajistit‘ nebo ‚stát má udělat‘. A to je kdo?“ položila Lenka Bradáčová řečnickou otázku.

Hledá se rovnováha, jak učinit veřejné činitele transparentními

Upozornila, že v takovém okamžiku, kdy trvalou péči o stát ztratíme a říkáme si, že všechno už se stalo, že všechno vzniklo, že teď už to má fungovat dobře, už jenom něco očekáváme. A když nám nepřináší to, co očekáváme, začneme říkat, že stát je špatný a nic nefunguje. „Státní zastupitelství jako instituce je součástí fungujícího státu. Ale pokud se spokojíme s tím, že nám to takto stačí a nebudeme usilovat o to, aby stát byl lepší, tak jednou na otázku, jestli žijeme v silném, nebo slabém státu, ať už to bude za krátko nebo za dlouho, odpovím, že ve slabém. Protože ti silní, kteří vzešli z nějakých demokratických procesů, se spokojili s tím, že pro stát už nemusí nic dělat, a předali to těm, kteří původně byli slabí a kteří žádné demokratické procesy neuznávají. Takže rizikem je to uspokojení, že jsme odvedli všechno, ale to přitom nikdy nekončí,“ konstatovala pražská vrchní zástupkyně.