Podle Smila si musíme nepochybně uvědomit, jak moc plýtváme. Už si to uvědomujeme? „Mnoho lidí si to uvědomuje již padesát let, ale ten cenový signál pořád není. Ta energie je pořád levná. Kdyby energie nebyla pořád levná, tak by polovina Čech nelítala do Thajska. Jak by to bylo možné? My si musíme říct, že třeba v Evropě je daleko dražší benzin než ve Spojených státech. Není to ale v Evropě vidět. Já připomínám mnoha lidem... Loni Německo neudělalo ten první zásah, který já bych udělal: Omezit rychlost na autobahnen. Byla hrozná krize, všechno se hroutilo, není energie a autem můžete jet 300 km/h. Jak je to možné? Každý žák v malé školce pro inženýry by vás naučil, že když jedete velmi pomalu, tak plýtváte energií. Když jedete 40-50, to je optimální. A když jedete rychleji, plýtvá se čím dál víc, když jedete přes 100 km/h, prakticky plýtváte všechno. Takže na jednu stranu Německo je paragon zelenosti, ale ani v době ekonomické a energetické krize neomezili rychlost na dálnici, což je největší možné plýtvání energie," sdělil Smil. Podle něj je tedy uvědomování si jedna věc, ale to, zda tak jednáme, věc druhá. „A nejednáme," zaznělo.

Cestování je podle něj nejmarkantnějším příkladem plýtvání. „Lidé si neuvědomují, že až donedávna, což je statistika, která je úplně ohromující, až asi do 2015, nebo 2016 Německo jako národ s málo přes 80 milionů lidí utratilo za rok víc peněz na cestování do zahraničí na osobu než Spojené státy. To je neuvěřitelná statistika. Evropané mají ohromnou intenzitu cestování do zahraničí. Lidé dneska běžně jezdí na jiný světadíl," sdělil Smil. „Kdyby lidé jezdili za něčím, co je jedinečný zážitek. Ale to jsou palmy a písek, palmy a písek. Thajsko, Bali, Cancún," zmínil.