Má prezident Pavel jmenovat Roberta Fremra ústavním soudcem?Anketa
Od minulého týdne je hlavním tématem veřejné debaty nominace Roberta Fremra do Ústavního soudu. Ačkoliv Senát tento návrh akceptoval, na základě objevených svědectví o jeho práci trestního soudce před listopadem 1989 nakonec jeho jmenování pozdržel sám prezident Pavel, který jej původně navrhl.
Za to si vysloužil pochvalu od Víta Rakušana či Milionu chvilek, ochota „prověřit informace“ prý přispívá ke zlepšení politické kultury v zemi.
Jiné ale poněkud zaskočily Pavlovy komentáře k Fremorovým rozsudkům nad lidmi, kteří emigrovali. „Opuštění republiky bylo před rokem 1989 trestným činem, všichni soudci, kteří soudili trestní právo, jej posuzovali stejně,“ uvedl prezident.
V reakci padaly poznámky, že v nacistické justici také všichni soudci shodně vykládali Norimberské zákony. A rovněž úvahy, do jaké míry prezident skutečně reflektoval svou vlastní předlistopadovou minulost, o které ve volební kampani opakovaně vykládal, že se z ní poučil.
Jako mnohem větší problém se ale ukazuje „kauza Olšany“. V květnu 1988 Pavlův nominant odsoudil k šesti a půl letům vězení mladíka Alexandra Ereta, když jeho několik skutků vandalismu dostala do mnohem těžší trestní sazby historka o nacistické motivaci jeho konání, kterou měli vyrobit vyšetřovatelé StB.
Tím se z poškození městského mobiliáře (hřbitovních náhrobků příslušníků Rudé armády na Olšanských hřbitovech) stal trestný čin proti republice (takzvaná „první hlava“), kde se rozdávaly tresty srovnatelné s vraždou.
Fotogalerie: - Zahájení duhového týdne
Soudce Fremr se ke kauze vyjadřoval i při svém slyšení před senátory a zpětně uznával, že rozsudek byl nespravedlivý. Vše na něj prý „ušila“ StB a on to nedokázal prohlédnout, takže byl přesvědčen, že důkazy hodnotí spravedlivě.
Mnozí o jeho „naivitě“ vyjadřovali pochybnosti, šlo totiž o poměrně sledovanou kauzu, v soudní síni dokonce natáčelo televizní zpravodajství a pořídilo z ní poměrně obsáhlou reportáž.
Potřebu komentáře kromě jiných cítil i někdejší disident Petr Placák, který svůj text nadepsal: Soudce Fremr je prase!
Obsáhle popisuje, jak si případ od kriminálky „stáhla“ StB, jak dvě pohlednice z doby 2. světové války a vojenská přilba klasifikovány coby „předměty s nacistickou tematikou“, nebo jak vyšetřovatelé ze zabaveného sešitu básniček a povídek dokázali vykonstruovat „propagaci fašismu“.
Vše začalo v červenci 1987, když do vyšetřování čerstvě zadržených mladíků vstoupila StB s vysvětlením, že „vyšetřovatel SNB nevěnoval pozornost plnému objasnění motivu, příčin a podmínek spáchané trestné činnosti“. Policistovi je dále vytýkáno, že „nevěnoval pozornost skutečnostem, které jsou obsaženy ve spisovém materiálu a které nasvědčují tomu, že byla spáchána další trestná činnost, nezabýval se důkladně osobou pachatele“.
Od konce července tedy začala na obviněných pracovat StB a popis, jak to mělo probíhat, je na poměry konce osmdesátých let velmi drsný. Placák jej nazývá „systematickým mučením“.
Vrcholem je pak svědectví samotného Alexandra Ereta, pořízené krátce po roce 1990. Tam vypovídá o fyzickém mučení, což měli provádět odsouzení kriminálníci, které mu StB dala na celu.
„Na cele 417 mě mučili nejdříve Karel Hanzlíček a Jiří Dolejš, toho po několika týdnech přeložili někam jinam. Přišel Jiří Prokopec, který říkal, že je chartista a domlouval mi, abych se přiznal, přihlížel, jak mne Hanzlíček mučí,“ svědčil.
Recidivistovi Hanzlíčkovi měl s fyzickým mučením pomáhat mladý vězeň jménem Ernýger. „Nejbrutálnější byl od začátku Dolejš (pálení cigaretami, šlapání po mně na zemi, časté výhružky a líčení, jakým způsobem mne na lágru zamordujou, když nebudu spolupracovat s StB). Když dali Dolejše na jinou celu, převzal tu hlavní brutalitu Hanzlíček (facky, bití pěstmi do obličeje, natrhnutí ucha, strkání prstu pod žebra, nucení setrvávat nahý pod ze zdi na cele z roury tekoucí ledovou vodou), krom toho na mne močil a společně s Ernýgrem mne znásilnil mým vlastním kartáčkem na zuby,“ vzpomínal Eret.
Fotogalerie: - Nechte vlajky vlát...
Hanzlíček mu měl dokonce asistovat při pokusu o sebevraždu, ke kterému se Eret po několika týdnech rozhodl. Dokonce mu prý radil, jak se správně podřezat.
Na základě těchto zážitků se měl vyšetřovaný „zlomit“ a říci na sebe prakticky vše, co vyšetřovatelé chtěli. Podle Placáka vystupoval v podstatě jako troska i před soudem, což soudce Fremr musel vidět.
Ve výpovědi, provedené bez přítomnosti obhájce, se doznává dokonce k sadismu na zvířatech, obcování s mrtvými kočkami, holuby, z lásky k mrtvolám. A dokonce k sexuálnímu obtěžování vlastní nezletilé sestry. Podle Placáka na sebe říká věci, které jsou zjevně projevem naprostého psychického rozložení, připomínající výpovědi obviněných v monstrprocesech padesátých let.
Psali jsme:
Linka sexuálního obtěžování vlastní sestry vedla podle Placáka k nedobrovolné gynekologické prohlídce nezletilé, která nic zvláštního nezjistila. Jejich matka přesto byla odsouzena k podmínečnému trestu za ohrožení mravní výchovy mládeže.
Když v květnu došlo na soud, měl soudce Fremr všechny tři spoluvězně, Hanzlíčka, Dolejše i Ernýgera, využít jako svědky žaloby.
Nakonec jej odsoudil za celkem osm trestných činů: Záškodnictví, poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, výtržnictví, podporu a propagaci fašismu, pokus o znásilnění, soulož mezi příbuznými, ohrožování mravní výchovy mládeže a nedovolené ozbrojování.
„Skutky byly spolehlivě prokázány, všichni obžalovaní se doznali. Poznám, když by bylo doznání vynucené, člověk má přece zkušenost,“ uvedl k tomu soudce Fremr, když byl nyní po letech dotazován v Senátu.
Za klíčový důkaz, který jej přesvědčil, považoval posudek dvojice psychiatrů a psychologa. Ti došli k názoru, že Eretovy projevy fašismu jsou důsledkem jeho sexuální deviace. Jejich posudek dokonce navrhoval pro obžalovaného celoživotní ústavní péči a rovněž kastraci. V roce 1990 byl po propuštění z vězení Eret shledán psychiatry v Bohnicích jako zcela bez potíží.
„Strašné vědomí. Bylo to tak dobře připravené a já musím přijmout, že jsem byl naivní, zmanipulovali nás,“ měl soudce Fremr komentovat zjištění, se kterými jej konfrontoval novinář Jan Urban.
„Fremr kecá, nikdo ho nezmanipuloval. Naopak sám byl aktivní součástí obludného režimního divadla a manipulace v ideologicky zinscenovaném a předem připraveném procesu,“ oponuje Placák, pro kterého je současný nominant do Ústavního soudu „ambiciózní třicetiletý spratek, který byl kvůli kariéře ochotný udělat cokoliv“.
Vše uzavřel opakováním výroku z titulku, že JUDr. Fremr je pro něj prase.
Pro ParlamentníListy.cz se o kauze rozhovořil John Bok, který se boji proti justičním zločinům věnoval před listopadem 1989 a činí tak v rámci spolku Šalamoun i po něm.
Ten podotkl, že krátce po „případu Olšany“ byl soudce Fremr povýšen z městského soudu do Nejvyššího soudu. V pouhých třiatřiceti letech, což je tehdy i dnes zcela mimořádná justiční kariéra.
Když se o Robertu Fremrovi, který mezitím udělal mimořádnou a respektovanou kariéru v mezinárodních soudních institucích, včetně Mezinárodního tribunálu pro Rwandu, začalo hovořit jako o možném kandidátovi do Ústavního soudu, snažil se diskrétní cestou informovat prezidenta Pavla o Fremrově kostlivci.
Žádná reakce ale nepřišla. „Bylo to krátké a věcné. Ten, kdo mou reakci doručil, mi později se smutkem sdělil, že jsme neuspěli, protože prezident naslouchá jiným hlasům,“ dodává John Bok. Následně oslovil dopisem senátory, kteří o ústavních soudcích hlasují. Debata o Fremrovi, kterého přišel do Senátu hájit prezident osobně, byla nečekaně bouřlivá, přesto dostal 36 hlasů, což byla při několika absencích těsná většina.
Boka nejvíc naštvali právě ti senátoři, kteří se raději schovali. Má přitom informace, že sympatizanty měl Fremr mít zejména v klubu ODS.
Prezidentovi jej podle Boka doporučili lidé z justice, kde má Fremr docela slušnou podporu. Petr Pavel avizoval, že právnickým profesím bude při sestavování Ústavního soudu naslouchat, některé organizace přímo dávají své návrhy. Ty následně posuzuje prezidentův „expertní panel“, vedený ústavním právníkem Janem Kyselou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
vipera
