Vláda v Berlíně se už nějaký čas snaží vymyslet, jak ochránit svou průmyslovou základnu, která se v posledních měsících zužuje. I kvůli vysokým cenám energií řada firem přesouvá svou výrobu raději do Asie. „Právě loni oznámil chemický gigant BASF, že kvůli nákladům na energii bude investovat do nového závodu v hodnotě 10 miliard liber raději v Číně než v Evropě,“ upozornil The Spectator.
Jednou z možností je vyčerpat fond ve výši 200 miliard liber určený na ekologickou transformaci a na podporu domácností, na které ekologická proměna ekonomiky dopadne nejvíc. Podle The Specator se část peněz obětuje na dotování levnější energie.
„Netřeba dodávat, že část dotací zmizí v kapsách majitelů uhelných elektráren – vzhledem k tomu, že některé z nich musely být znovu spuštěny, aby se vyrovnaly s úbytkem ruského plynu,“ upozornil The Spectator. „Německo se zároveň brání návrhům EU na nové požadavky na podávání zpráv o klimatu a dalších otázkách životního prostředí. Chce změnit pravidla tak, aby se týkala pouze podniků, které zaměstnávají více než 500 osob, a nikoli 250 osob. Německému automobilovému průmyslu se již podařilo zmírnit zákaz EU týkající se benzinových a naftových automobilů od roku 2035 – spalovací motory budou nadále povoleny, pokud budou schopny pohonu na syntetická ‚elektronická paliva‘ vyráběná z vodíku a oxidu uhličitého. Vzhledem k tomu, že syntetická paliva lze vyrábět podle libovolného receptu, znamená to, že automobilový průmysl bude moci pokračovat ve výrobě spalovacích motorů v podstatě stejně jako nyní,“ zaznělo také v týdeníku.
Má smysl pořádat v nejbližší době další demonstrace proti vládě?Anketa
The Spectator upozornil, že Německo v energetické oblasti dlouhodobě sázelo na levný ruský plyn s tím, že se v průběhu času otevřou nové cesty pro zelená řešení.
Místo toho se však v průběhu času ukázalo, že slunce a vítr nedokážou ukojit energetické potřeby německého průmyslu.
Ekonom Lukáš Kovanda na twitteru naznačuje, že to vidí podobně. Německo podle jeho názoru nezvládá ekonomickou transformaci, kterou si samo naordinovalo.
„Německo je stále nervóznější ze své historické energetické přeměny, takzvané Energiewende. Ta už má hmatatelné výsledky, jež zejména pro německý průmysl nejsou vůbec příznivé. Například za poslední dva roky i taková Francie přilákala o 50 procent přímých zahraničních investic více než Německo. Takřka třetina podniků německého zpracovatelského průmyslu vážně zvažuje či již uskutečňuje odchod ze země. Německu tak hrozí deindustrializace jako nikdy v dějinách. Jedním z míst, kam se německé podniky mohou uchýlit, je ‚odvěký rival‘ Francie. Tomu se nyní Berlín snaží zabránit,“ napsal Kovanda.
Berlínu podle Kovandy dělají starosti i francouzské plány na obnovu svých jaderných bloků postavených v 80. a 90. letech minulého století. Desítky reaktorů jsou majetkem státní EdF.
„Její dluh dosahuje v přepočtu astronomických 1 600 miliard korun. Německo se obává, že v rámci svého nového plánu bude nyní francouzská vláda do reaktorů investovat tak masivně, že nakonec bude Francie disponovat i citelně levnější elektřinou, než jakou má Německo. Jeden příklad za všechny. Největší německá hliníkárna Trimet musela loni kvůli vysokým cenám energie omezit produkci. Svoji náruč jí ale otevřel právě zmíněný francouzský energetický podnik EdF. Jednomu ze závodů Trimetu, lokalizovanému na jihovýchodě Francie, nabídl nový desetiletý kontrakt na dodávky velmi levné jaderné elektřiny. Německá vláda se nyní bojí, že jí do Francie bude za levnější elektřinou utíkat zdaleka nejen produkce hliníku – a s tím i pracovní místa, pochopitelně,“ napsal Kovanda.
EU se chtěla postavit do čela zelenání ekonomiky a stát se vzorem pro celý svět. Kovanda svůj text uzavřel větou, že by se teď EU mohla ve svém zeleném směřování ukázat jako odstrašující příklad pro ostatní, protože jednak spory uvnitř EU a jednak Green Deal vedou k tomu, že ekonomicky dál hrají prim USA a Čína, zatímco EU zaostává.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloš Polák