Najdete je v největším „parku“ montoven ve střední Evropě, v Boru u Tachova. Bývalý zemědělský „hraničářský“ okres, je dnes oázou montoven a překladišť. 

Degradace

Poté, co bylo okolí montoven pracovními agenturami „vysáno“, pokračoval „hlad“ po nových pracovnících. Hlavně těch, co moc nebrblají, okolí nerozumí a okolí nerozumí jim a jsou rádi za každé euro, potažmo dolar. Český dělník to už není. Ba ani český důchodce či český teenager, který raději sekl s učňákem a jakmile měl osmnáct, jal se pracovati u pásu jako jeho nejbližší i vzdálenější příbuzní. Rychle si zvykl nosit montérky pomalu až do postele a jako nejluxusnější šaty, třeba do divadla, si zvolil vytahané tepláky, které naši dědečkové nosili tak jedině k prasatům. Ovšem to nebyly značkové outfity…

Města v okolí „matky všech montoven“, jako jsou Bor u Tachova nebo třeba Planá u Mariánských Lázní (ale i mnohé další a hlavně pak vesničky z celého širokého okolí) nenajdou nové městské strážníky, kuchařky do jídelen třeba v základní nebo mateřské škole, prodavačky do českých krámků, a tak dále. Všichni už tam jsou – tedy ne v Mexiku, ale v Boru. To však zdaleka nestačí, neb haly rostou jak houby po dešti. „Zapomeňte něco takového, že už je stop stav,“ rozčiluje se podle nás docela oprávněně statný pořízek, padesátiletý občan Tachovska, který se zove Emil. Tedy tak nám to řekl, a my jsme mu to myslím „nesežrali“. Myslí tím nekončící stavební aktivity, které zde zdaleka nekončí, byť proklamace politiků už léta byla zcela odlišná. „Je to katastrofa. S nikým se tady pořádně nedomluvíte, každej volnej pokoj v i tom nejhorším baráku je pronajatý, takže to tu vypadá jako z humorné scénky sedm četníků na jednom nočníku,“ říká Emil. Na ojetá auta nenarazíte, neb jsou beznadějně vyprodaná ve vnitrozemí směrem do Čech i Německa. „Oni si tu vaří ty svý šlichty a pak to myjou na zahradě, předzahrádce nebo prostě u silnice.“

Dehonestace