Vypravili jsme se na konec republiky, i do Alžbětína, odkud je jen pár metrů do bavorské Železné Rudy a Svobodného státu Bavorsko. A bylo to vskutku smutné podívání.

Najdi viníka

Na cestě z Klatov do Železné Rudy jsme potkali tak dvě auta s německou poznávací značkou. A kdo ví, jestli to nebyli Češi, pracující v SRN. Takový stav málokdo pamatuje. I v dobách hluboké totality zde jezdilo více aut z NSR.

Smutná cesta do Bavor. Foto: Václav Fiala

Slunce, které tu svítí, přilákalo do okolí pár Čechů. „Dole“ v městě karafiátů, a samozřejmě i v Plzni, je mlha vpravdě merlinská, ale tady je jasno a „frišno“. Pár aut na parkovišti, většinou s plzeňskou poznávací značkou, sem vyvezlo děti a také sebe na čerstvý „luft“. V dálce se celému tomuto prazvláštnímu jevu jako by vysmívá Velký Javor, který císařovna Marie Terezie prodala Němcům, protože ji tehdy tato dominanta nepřipadala nijak zajímavá a pro mocnářství důležitá. Dnes je to místo, kde spadne více sněhu než na celém Železnorudsku včetně Špičáku dohromady. Na samém vrcholu Velkého Javoru stojí zařízení pro dozor nad leteckým provozem a od dob studené války tady vždy bylo zařízení pro odposlechy. Je-li dál, těžko říci, každopádně nyní by Spolkový úřad pro ochranu ústavy slyšel ve sluchátkách povětšinou vietnamštinu a pak možná jadrné klení místních hoteliérů.