Moderní česká společnost podle Jiřího Padevěta trpí. Trpí potřebou neustále se vymezovat proti nějakému nepříteli. Tu silnějšímu, tu slabšímu, tu spíše vybájenému. Platilo to v roce 1945, kdy jsme se po konci války báli nacistického hnutí odporu Werwolf. V padesátých letech se lidé báli jaderné války, kterou měly údajně rozpoutat Spojené státy, a báli se vnitřních nepřátel komunistického režimu. Mnozí lidé byli v této době popraveni jako kontrarevolucionáři. Právě na ně pak bylo možné svést neúspěchy režimu.

Ztroskotanci, disidenti a dnešní uprchlíci jedno jsou

V sedmdesátých letech jsme v komunistických médiích slýchali o ztroskotancích a samozvancích, kteří se snaží rozvrátit socialistickou republiku a pošpinit nerozborné přátelství s Moskvou. A právě na pověstné ztroskotance a samozvance v čele s Václavem Havlem bylo možné svést mnohé neúspěchy.