„Byla bych ráda, kdybych mohla napsat, že se takto projevují jen naprostí primitivové, ale když jsem na to narazila i na profilu jednoho asi celkem aktivního politika od Pirátů (Ivo Vlasatý), který jsem si náhodou otevřela, přimělo mne to k zamyšlení. Nevím jak ostatní, ale já jsem byla vychovaná v tom, že tělesný handicap je něco, co nikdy, skutečně nikdy urážlivě nekomentujeme ani na to jakkoliv hanlivě nepoukazujeme. Domnívala jsem se, že to je široce zažité a všeobecně platné pravidlo chování, ale jak zjišťuji zde na Facebooku, mýlila jsem se,“ poznamenala Čírtková.
„Nechápu to. Vždyť jsou všichni hate free, všichni jsou pro všechny ty integrace, inkluze a já nevím, jak se to všechno jmenuje. A tady mají příklad člověka, který se s vrozeným handicapem dokázal poprat. Zatímco někoho jiného by takový problém mohl snadno ochromit, zdeptat nebo odkázat na okraj, VK založil úspěšnou kariéru jako učitel a následně politik, tedy v povoláních, která vyžadují pravidelné vystupování před početným a značně kritickým publikem. To bychom snad mohli všichni naopak ocenit jako z lidského hlediska obdivuhodný výkon, který může být inspirací pro ostatní,“ uvádí Čírtková.
„Jak je možné, že v tak slušné společnosti, za jakou se kritici ‚krajně pravicového‘ hnutí Trikolora považují, se tyto ‚vtipy‘ trpí, a dokonce se jim když už ne tleská, tak alespoň přikyvuje? Zdá se, že hate free zásady neplatí obecně. Na někoho se vztahují a na někoho ne. To je poměrně překvapivé, že? A ještě něco. Není zvláštní, že liberální, progresivističtí lidé, kteří se ušlechtile zastávají všech těch utlačovaných menšin, si bezostyšně dělají terč posměchu z tělesného handicapu názorového oponenta, zatímco ti údajně zlí, nahnědlí, nenávistní fašisti z konzervativního křídla ho postaví do svého čela, a vůbec jim to nevadí?“ uzavřela.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
