A pak se mnohdy nestačíte divit, k čemu jste se upsali. Poslední dobou stále častěji také k tomu, že prodejci dáváte k dispozici své osobní údaje, a pak jste třeba zavaleni komerčními nabídkami, o nichž jste přesvědčeni, že jste si o ně nikdy neřekli.

„Ukazuje se, že při uzavírání smluv jsou zákazníci v rámci všeobecných obchodních podmínek mnohdy kráceni na svých právech, stavěni do nevýhodné pozice či nesprávně informováni o svých právech, ať už je důvodem neznalost zákona ze strany společnosti, se kterou zákazník smlouvu uzavírá, nebo záměrně nejednoznačná, nestrukturovaná formulace všeobecných obchodních podmínek,“ říká mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů PhDr. David Pavlát.

A upozorňuje na dubnové prohlášení zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislava Křečka o výsledku šetření ministerstva financí. Podle něj ministerstvo při schvalování všeobecných obchodních podmínek stavebních spořitelen nedostatečně kontroluje, zda jsou v souladu s právním řádem jako celkem, a tímto jednáním fakticky umožňuje, aby byla práva klientů poškozována.

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) se touto problematikou v minulosti již několikrát zabýval. Začátkem dubna 2015 zveřejnil metodiku, která se zabývá problematikou, jakým způsobem je, resp. má být zákazník při uzavírání smlouvy v rámci všeobecných obchodních podmínek informován o zpracování svých osobních údajů. Metodika popisuje, jak by měla daná společnost v typických případech postupovat, aby nebyl porušen zákon o ochraně osobních údajů a na co by si měl při uzavírání smlouvy dávat pozor zákazník.

V této metodice se hned v úvodu konstatuje, že velmi častým jevem při sjednávání smluv je skutečnost, že některá ujednání nejsou sjednána přímo ve smlouvě, ale zákazník je odkazován na další dokument či více dokumentů. Nebo jsou obchodní podmínky využity k tomu, že sjednávají závazky i v jiné oblasti, než jaký je předmět smlouvy.