Tak je to zase tady. Pojďme konečně politicky ochočit Českou televizi! Nějak takhle vnímám současnou debatu o zrušení koncesionářských poplatků. Rozhodně to není jen technická debata o tom, jestli budou lidé platit televizi a rozhlas přímo, nebo nepřímo přes státní rozpočet. Tahle debata je a bude o tom, jestli si v České republice ještě vážíme institucí, které patří všem občanům, ne jedné vládě, jedné koalici nebo jedné na pár let zformované politické většině.
Česká televize a Český rozhlas nejsou dokonalé instituce. Mám k nim řadu výhrad a sám jsem jako politik zažil některé řekněme ne úplně korektní reportáže, které se nezakládaly zcela na pravdě. Jistě v nich nepracují jen výjimečně dokonalí a nezávislí lidé. To ale nijak nesnižuje hodnotu těchto institucí jako celku. A rozhodně to není důvod, proč média veřejné služby přivázat na řetěz.
Myslím, že je racionální požadavek na větší ekonomickou kontrolu, kterou má mít společnost nad každou institucí, a považuji za správné, aby jejich hospodaření podléhalo kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. To je férový a rozumný požadavek. Ale to, co vidíme od vládní koalice, zrušit koncesionářské poplatky a převést financování veřejnoprávních médií přímo pod státní rozpočet, a navíc z roku na rok škrtnout tak zásadní částky, to je úplně jiný příběh. Česká televize má a musí mít u spousty projektů dlouhodobé financování a tenhle zásah z roku na rok nelze rozumně řešit.
Navíc se touhle změnou stává z nezávislého financování každoroční politické vyjednávání. A jakmile o penězích rozhoduje vláda a většina ve Sněmovně, vzniká přirozený tlak: „Budete hodní, dostanete peníze. Nebudete, budete šetřit.“ Stačí si připomenout, jak si některé vlády rovnají účty s prezidentem přes rozpočet hradní kanceláře. U veřejnoprávních médií je tohle hodně nebezpečné.
Vládní strany dnes začínají úspěšně demontovat infrastrukturu pro sdílení informací, která patří všem Čechům. A dělají to politici, kteří se nejvíc zaklínají obranou zájmů Česka. Pokud ale teď veřejnoprávní média oslabí, pokud budou propouštět, škrtat výrobu a snižovat kvalitu služeb, lidé nepřestanou sledovat obsah. Prostě se jen přesunou jinam. Na platformy vlastněné americkým technologickým průmyslem. Na sociální sítě, streamovací služby a algoritmické kanály, jejichž pravidla nevznikají v České republice, ale v Kalifornii. A když vám tam algoritmus zablokuje obsah, když změní pravidla, když se rozhodne, že něco neuvidíte, nebo něco naopak uvidíte pořád dokola, můžete se odvolat leda přes automatizovaný formulář. Český stát na to nemá žádný skutečný vliv. To správně poznamenal redaktor Respektu Jakub Zelenka a já s ním v tomhle souhlasím.
Právě proto má veřejnoprávní infrastruktura smysl. Ne proto, že je bezchybná a dokonalá, ale proto, že je naše. Má zákonná pravidla, veřejnou kontrolu, má povinnost sloužit veřejnosti a odpovědnost vůči občanům.
Ještě znepokojivější je pro mě druhá část debaty. Někteří poslanci už dnes mluví o tom, že po zrušení poplatků bude potřeba „podívat se“ také na to, co televize vysílá a jaký obsah šíří. A to už vůbec není debata o efektivitě a způsobu financování. To je přímé ohrožení svobody médií. Politici nemají rozhodovat, jaký obsah má veřejnoprávní televize vysílat. Od toho nejsou volby, vláda ani poslanecké kluby.
Ano, pojďme se bavit o kontrole hospodaření. Ano, pojďme otevřít debatu o kontrole NKÚ. Ano, chtějme větší transparentnost, efektivitu a odpovědnost. Ale nepleťme si kontrolu peněz s politickou kontrolou obsahu a politickou poslušností.
Veřejnoprávní média nejsou majetkem žádné vlády. Ty se v demokracii střídají a střídat budou. Veřejnoprávní média jsou součástí demokratické infrastruktury státu. Tedy něčeho, co je a vždycky musí být nad každou vládou. A když ji jednou rozbijeme, nebude vůbec jednoduché ji znovu vybudovat.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku




