Procházková řekla, že do Afghánistánu se dostala, protože byla vyhoštěna z Ruska. K tomu ještě podotkla, že vyhoštěna byla právě proto, že nebyla významná, její vyhoštění prý sloužilo jako varování pro ostatní novináře a neziskovkáře. Co se týče americké invaze, například „boje“ o Kábul nebyly. „Zkrátka jednoho dne se lidé probudili a Tálibán tam nebyl,“ okomentovala, že stačilo ukázat sílu a bojovníci hnutí se stáhli. Bojovalo se pak na východě země. Za americké vlády prý Afghánistán začal rozkvétat.

„Afghánci mají řadu odporných povahových vlastností, ty já mám dost dobře prozkoumané, já mám doma teď 11 afghánských občanů a vím o nich úplně všechno; ale pak mají dobré vlastnosti, několik,“ komentovala afghánskou povahu. Jednou z nich je odhodlanost. Její muž, Afghánec, například suverénně prohlašoval, že umí lyžovat, ačkoliv na lyžích nikdy nestál. Až když na lyžích stál, tak zjistil, že lyžovat neumí. „Oni se nikdy nic neučí. Buď jim to jde, nebo jim to nejde. Není nic mezi tím,“ popsala novinářka.

S touto odvahou pak „vylézali“, když Tálibán odešel, a snažili se situace využít. Například vytáhli schované televize a rádia, protože jejich poslouchání bylo za Tálibánu zakázáno. Signál nebyl, ale vytaženy byly i videorekordéry.

„To není tak, že by Tálibán převzal vzkvétající město v roce 1994 a zničil ho. To město už bylo dávno zničené. Ani není pravda, že by ho celé zničili Sověti. Ti toho zničili strašně moc, ale zrovna u Kábulu neplatí, že by ho měli celý na svědomí,“ prohlásila Procházková s tím, že naopak, Kábul byl hýčkaný, dokonce v něm Sověti stavěli sídliště a infrastrukturu. Až když Sověti Kábul opustili, tak vypukla skutečná občanská válka těch, kteří předtím byli proti Sovětům spojení. „Oni si ho sami strašně rozstříleli,“ zmínila novinářka.